Pro odpůrce ekologie by to mohl být pádný argument, že péče o přírodu je příliš drahý špás, který navíc smrdí korupcí. Ale dvě ze tří stran pravděpodobné budoucí koalice, ODS a VV, tomu překvapivě mohou zabránit. K ekologii obecně (a k ekologickým aktivistům obzvlášť) ostentativně skeptická ODS totiž společně s VV mluví o zrušení problematické zakázky na sanaci starých ekologických škod v souhrnné hodnotě až sto patnáct miliard korun - tedy zatím. Naopak TOP 09 je pro dokončení soutěže, původcem nápadu byl ostatně stranický místopředseda Miroslav Kalousek v době svého působení na ministerstvu financí.

Rychle a účinně, nebo nafouknutě a prolobbovaně

Odpor proti zakázce na odstranění ekologických škod se ovšem neobjevil teprve během jednání o pravicové koalici. A nepřišli s ním poprvé ani bývalý ministr životního prostředí a expředseda Strany zelených Martin Bursík či Jana Hybášková z Evropské demokratické strany, kteří zakázku napadali před volbami, a první nebyli ani poslanci, kteří již loni v listopadu vyzvali vládu, aby tuto soutěž co nejrychleji zrušila. Ekologické organizace marně na problémy se zakázkou upozorňují už od roku 2008, kdy s ní tehdy Kalouskovo ministerstvo přišlo.

Ministerstvo už od roku 2008 tvrdí, že zakázka je především rychlá a výhodná. A zastavit ji v souladu s přáním poslanců nelze, hrozila by totiž arbitráž. „Zastavit tento projekt znamená porušit podmínky výběrového řízení. A to má za následek určitě arbitrážní problémy. Ty arbitráže jdou pak do milionů korun,“ zopakoval tyto argumenty naposledy ministr Janota. Nejlepší způsob, jak se podle ministerstva zakázky zbavit, je nechat ji doběhnout, seznámit se s nabídkami firem, a žádnou z nich nepřijmout.

To je ovšem také způsob, jak nechat zakázku ještě nějakou dobu přinejmenším jako možnost. Třeba právě na takovou dobu, než do křesla ministra financí opět usedne místopředseda Kalousek.

„Podle mého názoru je strašení arbitráží téměř šířením poplašné zprávy,“ komentoval v květnu pro Deník Referendum rozhodnutí vlády pokračovat v soutěžním řízení programový ředitel Ekologického právního servisu Pavel Franc, podle kterého je celé řešení zakázky vadné, nesystémové a zcela neefektivní.

Neefektivita byla rovněž hlavním bodem Bursíkovy předvolební kritiky: na odstranění škod by mohlo stačit nikoliv sto patnáct, ale pravděpodobně jenom čtyřicet miliard. Oněch pětasedmdesát miliard rozdílu by mohl být podle Bursíka slušný zisk šikovné firmy, která by zakázku získala.