Volby do Poslanecké sněmovny výrazně změnily tvář české politiky. Ze Sněmovny zmizeli lidovci a zelení, obrovské ztráty zaznamenala levice, a naopak stoupla důvěra pro populistické a extremistické formace. Pravice si v součtu hlasů pro ODS a TOP 09 nepatrně oproti roku 2006 polepšila.

Složení Poslanecké sněmovny tak po letošních volbách doznalo změn k horšímu. Vyjdeme-li ze střízlivé definice demokratického uspořádání, která spočívá ve střídání kultivovaných vlád pravice a levice, pak jsou letošní volby zvratem, neboť podporu široké veřejnosti obdržely populistické subjekty, a to právě na úkor těch stran, jež měly potenciál do budoucna kultivovat politickou scénu.

V čem tedy spočívá příčina ztrát lidovců, zelených a sociálních demokratů ve prospěch Věcí veřejných, Suverenity Jany Bobošíkové či extremistů z Dělnické strany sociální spravedlnosti? Věci veřejné jsou typickou populistickou partají s rysy extremismu, kterou volilo přes 550 000 lidí, přičteme-li k jejich podpoře 190 000 hlasů pro šovinistickou Suverenitu Jany Bobošíkové a 60 000 hlasů pro krajní pravici v  DSSS, dostaneme se k číslu přes 800 000 lidí. Jinými slovy řečeno: otevřeně populistické a fašizující strany získaly v letošních volbách 15,72 % odevzdaných hlasů. „To se přibližně rovná počtu obyvatel Ústeckého kraje,“ upozorňuje Patrik Eichler.

Příčiny propadu sociální demokracie

Včera v Právu Jan Keller označuje výsledek sociální demokracie za největší záhadu voleb. „Celé měsíce před volbami výzkumné agentury vcelku přesně odhadovaly šance jednotlivých politických stran,“ píše sociolog a pokračuje: „V případě sociálních demokratů se však všechny agentury obrovsky spletly. Ještě pár dnů před volbami potvrzovaly jejich velký náskok před druhou ODS a přisuzovaly jim až o deset procent více, než kolik ve skutečnosti dostali.“

Jan Keller vyslovuje názor, že komentátoři dnes křivdí Jiřímu Paroubkovi, pokud mu předhazují jako příčinu porážky sociálních demokratů jeho vystupování před volbami. „Jiří Paroubek a jeho strana až do posledních okamžiků před volbami neměli zpětnou informaci o tom, že se něco jejich voličům nelíbí. Třetina jejich sympatizantů prostě dezertovala v poslední chvíli a zcela bez výstrahy,“ analyzuje přední český sociolog. Jan Keller v závěru formuluje základní otázku pro ČSSD: „Problém je v tom, že dokud v Lidovém domě tuto kapitální záhadu někdo neobjasní, nebudou ani vědět, co mají příště dělat jinak a lépe.“

Jedno z možných vysvětlení nabízí Lukáš Jelínek, který hovoří o chybě Jiřího Paroubka, který dle jeho mínění vystupoval v posledních dnech před volbami až příliš triumfalisticky, a demobilizoval tak své voliče od volební účasti. Samo o sobě takové vysvětlení ale asi nestačí. Záhadu se tedy pokoušíme objasnit dalším rozborem.

V předcházejících volbách se s železnou pravidelností v posledních dnech před volbami opakoval fenomén posílení dvou dominantních stran a oslabení stran ostatních. Základní situaci voličů se společným dílem ODS a ČSSD dařilo redukovat na dilema, která z těchto dvou stran povede stát.