Letošní parlamentní volby jsou minulostí, nastává období bilancování a nejrůznějších analýz. Následující odstavce si tyto úkoly nevytyčují, záměry autora těchto řádek jsou mnohem skromnější. Chce seznámit čtenáře s myšlenkami, které ho napadly v průběhu rekordně dlouhé předvolební kampaně i ve volbách samotných.

Informace a podněty čerpal z rozhlasových a televizních pořadů, z denního i jiného tisku i ze  setkávání s občany ze všech moravských regionů, především však z Jihomoravského kraje. Jeho nepřítomnost v pražském centru nebyla záměrná, způsobila ji delší nemoc a další osobní problémy. Nakonec se však ukázalo, že odstup od dění a nálad v hlavním městě republiky nebyl na škodu. Snad čtenáři ocení, že si autor těchto řádek nečiní nárok na neomylnost, snaží se myslet samostatně a je odpůrcem černobílého pohledu na svět.

Většina občanů, kteří se dostavili k volebním urnám, uvěřila tvrzení, že musíme přijmout taková úsporná opatření, abychom se vyhnuli řecké cestě. Po ní se však můžeme vydat, ale opačným směrem. To tehdy, nepodaří-li se vládnoucí středopravé koalici dosáhnout toho, aby chystané změny byly sociálně únosné. V tom případě nelze vyloučit, že postižení občané — podobně jako nyní v Řecku — se nespokojí s pouhými sliby a vyjdou do ulic. Lze si jen přát, aby k tomu nedošlo, a proto by vláda měla bedlivě naslouchat názorům ČSSD a snažit se ve spolupráci s ní najít přijatelná řešení.

Až komicky působilo oficiální rozloučení ODS se šéfem jejího volebního štábu Ivanem Langerem. Byl přítomnými slaven jako hrdina a do této role se vcítil přesně v duchu učení Stanislavského. Dostavil se před televizní kamery se sebevědomým úsměvem. Jako jediný nedal přednost obleku, ale stál na okraji první řady v dlouhé bílé košili připomínající rubáš, do kterého balili těsně před popravou odsouzence k smrti. Bývalý ministr vnitra byl, jak se ukázalo, skutečně popraven, a to v Olomouckém kraji, kde ho překroužkovali voliči jeho strany, takže nakonec obsadil 11. místo (je dokonce až šestý mezi náhradníky) a v Parlamentu nezasedne. Být Petrem Nečasem, pocítil bych jistou úlevu, neboť „Íčko" Langer by byl stálým a snadným terčem opozičních poslanců.

Ale i bez Ivana Langera to nebude mít Petr Nečas, který byl právem tipován jako premiér budoucí koaliční vlády, vůbec snadné. Před volbami vystupoval s představou, že TOP O9 i Věci veřejné se stanou jakýmisi přívěsky ODS a bez námitek uznají vedoucí úlohu této strany. Od své původní představy musel chtě nechtě postupně ustupovat a nyní schlíple mluví o „stranách rozpočtové odpovědnosti". Ve skutečnosti tím, kdo rozhodujícím způsobem ovlivní činnost této koalice, bude Karel Schwarzenberg, zkušený politik s dobrou minulostí, který zůstává mravní autoritou. Lze si jen přát, aby mu osud dopřál pevné zdraví. Bez něho by této zemi vládli bývalí lidovci v čele s Miroslavem Kalouskem, což není příliš vábná představa.