Lichva neboli úžera
Zdeněk BártaVšechny civilizace jsou založeny na ochraně slabších. Dnes jsme svědky toho, že ochrana nemajetných se ztrácí pod tíhou trhu.
Červenec 1519, Lipsko. Martin Luther vede slavnou disputaci o svých buřičských protikorupčních názorech s papežským legátem Dr. Johannem Eckem. Právě při této disputaci Dr. Eck svými obviněními z „husitismu“ vyprovokoval Luthera k listování v Husových knihách a posléze k přihlášení se k tomuto českému kacíři. Tato disputace závažně předznamenala další vývoj evropských dějin.
Pro naše téma v titulku je však zajímavá postava Dr. Johanna Ecka, který byl ekonomickým poradcem papežské kurie, a to notně zkorumpovaným. Právě jemu se vedle tažení za lukrativní prodej odpustků podařilo zejména prosadit u papeže zrušení starého biblického zákazu půjčovat bližním na jakýkoliv úrok (např. 5. Mojžíšova kniha 23, 20—21).
Dr. Johann Eck byl k tomu zlobován významnou velkoobchodnickou rodinou Fuggerových, kteří byli mimochodem na obchodech s odpustky také finančně zainteresováni. Fuggerové potřebovali profitovat na úrocích stejně jako židovští bankéři, kteří jako jediní ve středověku na úrok půjčovat směli — ovšem jen jinověrcům, tedy křesťanům.
Jen na okraj — zákony, které zakazovaly Židům věnovat se řemeslům a obdělávání půdy a zatlačily je fakticky pouze do finančnictví, je kapitola sama pro sebe, hluboce související s hrůznými pogromy, antisemitismem a nejtemnějšími kapitolami evropských dějin vůbec. I zmiňovaný Martin Luther byl notný antisemita právě kvůli židovským úrokům, roku 1524 napsal: „... žádný národ pod sluncem nebyl hamižnější, neboť oni jsou, byli a nadále zůstanou Židy, jak je vidět na jejich proklaté lichvě... nás, křesťany, nechávají pracovat v potu tváře, získávat peníze a majetek, zatímco oni sedí za pecí, lenoší, žijí v přepychu, pečou hrušky, žerou, chlastají, žijí si jako v bavlnce z našeho nahospodařeného jmění, lapili nás a naše statky na tu svou proklatou lichvu...“
Dr. Eckem prosazená legalizace braní úroků i pro křesťany se stala důležitým zlomem v historii Evropy. Až do té doby se jakýkoli úrok považoval za lichvu neboli lichou, nepravou, zlou činnost, a její požadování bylo chápáno jako zločin srovnatelný s lupičstvím, zlodějstvím a žhářstvím, a jako takový bylo také trestáno.