Když jsem sledoval volební kampaň, která na nás útočí v posledních týdnech, rozhodl jsem se vyzvednout si volební průkaz, protože bydlím v Praze, a odjet volit do Zlína. Důvod je jednoduchý: chci dát hlas Ludvíku Hovorkovi, jednomu z mála poslanců, který hlasoval podle svého svědomí, leckdy i navzdory politickým postojům jeho vlastní strany. Dokázal se postavit proti (podle mého názoru) pochybným reformním pokusům ministra zdravotnictví Tomáše Julínka.

Moje rozhodnutí zrálo dlouho. Ludvíka Hovorku jsem zaznamenal poprvé jako jediného koaličního poslance, který hlasoval proti absurditě poplatků ve zdravotnictví. Nechci otevírat debatu o poplatcích jako takových, ale nesmysl, že je mají platit i kojenci, jak původní znění zákona přikazovalo, se odvážil odmítnout jedině on.

Sledoval jsem jeho postoje k dalším podivným záměrům tehdejšího ministerstva zdravotnictví a získal můj respekt fundovaným projevem, za kterým se skrývá velký kus poctivé práce. S Ludvíkem Hovorkou jsem se posléze setkal i osobně a poznal jsem ho jako skromného a pracovitého člověka. A tak jsem ze rozhodl, že to je člověk, pro kterého rád podniknu cestu z Prahy na Moravu.

A mám ještě jeden dobrý důvod: přestože jsem dosud nikdy KDU nevolil, považuji tentokrát za velmi důležité, aby tato strana zůstala parlamentní stranou. Přiznám se, že i proto, že se zbavila některých politiků, kteří způsobili, že jsem tuto stranu v předešlých volbách volit nechtěl.