Připadal jsem si jako cynik, ale při zprávě, že má Česká republika svou první oběť prasečí chřipky jsem se prostě neudržel a vyprskl smíchy. Na smrti jistě není nic směšného. Jen na smrti z prasečí chřipky už pomalu být začíná. Protože celé to schweinegrippové třeštění nejvíce připomíná přefouklou katastrofickou bublinu, která ne a ne splasknout. Děsivá slova, jimiž jsou vycpávány zprávy českých médií, jako by se totiž pořád nechtěla naplňovat a prasečí chřipka se pořád ne a ne proměnit v pandemickou smrtící chorobu. Za to je možné, obzvlášť když na chimérickou nemoc čas od času někdo umře, protahovat kauzu donekonečna, neboť strach je přece tak žádaným zbožím. Dá se s ním totiž dobře obchodovat. Přesněji, spolehlivě zvyšuje poptávku po určitém typu produktů, které by bez něj ležely ladem. V tomto případě produktů farmaceutického průmyslu.

Takže konečně máme svou první oběť prasečí chřipky. Jak informovala česká média. A jeden by se skoro neubránil dojmu, že by měly být odšpuntovány lahve šampaňského a mělo by se začít mohutně slavit. Konečně ta zákeřná smrtící choroba dorazila až k našemu prahu a další kolo produkce strachu se může zvesela rozběhnout, neb startovní pistole prskla. Ale možná, že to bylo opravdu jen prsknutí špuntu od šampusu v rukou majitele lékárny nebo místního distributora produktů nadnárodního farmaceutického koncernu.