Česko-španělský divadelní projekt Očištění/Depurados, který si nedávno odbyl svou premiéru v pražském Divadle Disk, se snaží být nápaditým a sugestivním pohybovým divadlem. Mohlo by se mu to podařit, protože je opřen o brutální a zároveň křehce lyrický text britské dramatičky Sarah Kaneové.

Inscenace se  však utopila v neurčitosti znaků, které na jevišti produkuje, což je dnes bohužel u alternativněji laděného divadla běžná věc. A také působí dojmem, že se tvůrci zalekli krutosti textové předlohy a její vyznění se snažili zmírnit, ohladit.

Režisérka Veronika Riedelbauchová si svůj úkol zkomplikovala o to více, že zhruba do poloviny rolí obsadila španělské herce a nikdo se v Disku neobtěžoval jejich repliky důsledněji překládat. Divák neznalý předlohy tak vlastně neví, co se na jevišti po většinu času děje.

Mezinárodní divadelní vzájemnost je jistě přínosem, ale mělo by se myslet také na diváka, který sice už dnes běžně vládne angličtinou, ale španělština k jeho obvyklému vybavení nepatří. Alespoň zatím. Vyznat se v inscenaci tak může jen ten, kdo je k podobným produkcím a priori vstřícně naladěn a připraven najít si významy a poselství v čemkoli.

Na scéně se kromě nevýrazných dialogů a nepřehledných situací občas odehrávají i výjevy s propracovanou choreografií, ale řetězit to vše do nějakého příběhu, alespoň rozvolněného, alespoň s elementární logikou, lze jen stěží.

Sarah Kaneová ve své hře nekompromisně mísí křehké lyrické obrazy s obrazy brutálně naturalistickými, sadistickými a sexuálními. Ukazuje svět utopený v bezcitnosti k druhému. Vztahy se v něm navazují těžce, pokud je to vůbec možné. Láska k druhému je téměř nedostupná. A pokud vzplane, je nedokonalá. Bezohledná, sebestředná, fyziologická. Jakoby se právě za tuto nemožnost a nedokonalost citové angažovanosti postavy mstily. Na druhých i na sobě samých.

Inscenace Očištění v Disku ale z textové předlohy do značné míry naturalistickou, sexuální a sadomasochistickou iracionální linii odpreparovala. Změkčila ji. Obrátila se k jemnější lyrické složce hry a k tématu hledání lásky. Tím však své vyznění namířila k hranici sentimentálního kýče. Nemluvě o tom, že vlastně žádné kloudné vyznění nemá. Ponechává zcela na libovůli diváka, co si z představení odnese. A mohou to být pouze dojmy, značně odlišné.

Už text Sarah Kaneové je fragmentární. Příběh je z něj možné odečíst jen s obtížemi. Motivace jednání postav jsou v jejich krutosti, útrpnosti či v touhách zlověstně neprostupné. Jejich neurčitost je však dráždivá, drásavá. A podtrhuje bezvýchodnost situace, v níž se svět postav hry nachází. Temnou atmosféru ještě zvýrazňuje, že se vše odehrává v blízkém okolí a prostorách blíže neurčené univerzity. Ta se však stává jen místem přeplněným terorem a násilím. A pomalým hnitím zaživa. Třeba o končetiny osekaného lidského torza v záplavě živých a zdechlých krys.

Působí to vše až jako bezvýchodné sci-fi odehrávající se po rozpadu civilizace a veškerých jejích hodnot. Přecpané násilím a drogami. Jakoby hry Sarah Kane a jejích generačních souputníků z okruhu coolness dramatiky, která se v Británii prosadila začátkem devadesátých let minulého století, hnali do nejzazších důsledků realitu života v Británi po dlouholeté vládě Margaret Thacherové a její neoliberální politiky. A to i přesto, že se autoři této generace od politiky většinou distancovali. Byli totiž sami velkými vykořeněnými individualisty. Z jejich her je to cítit a nakonec i z jejich osudů.

Namísto toho, aby se tvůrci inscenace Očištění zaměřili na alespoň částečné objasňování jednání postav, bohužel ještě více příběh rozbili. Nic příliš nedomysleli, nedoslovili a vše ještě více zamlžili málokdy srozumitelnými jevištními znaky a španělštinou.

Nejpůsobivější jsou pak na inscenaci jen světelné efekty a scénografie Ivany Kanhäuserové. Tvoří ji soustava tří sešitých jakoby volejbalových sítí rozbíhajících se v pozadí ze středu jeviště do prostoru pod úhlem sto dvaceti stupňů. Když však hned na začátku přes jednu z nich hrají čtyři herci pohybově stylizovaný volejbal, okamžitě nastává problém. Můžeme totiž dojít k závěru, že se jedná o inscenaci ze sportovního prostředí a nějakou chvíli trvá, než zjistíme, že je to nesmysl. A podobně matoucích nápadů je v inscenaci až příliš.

Sarah Kane: Očištění/Depurados. Překlad Jitka Sloupová, Carla Matteini, režie, dramaturgie a pohybová koncepce Veronika Riedlbauchová, scénografie a kostýmy Ivana Kanhäuserová, hudba Tomáš Šenkyřík, pohybová spolupráce Lenka Vágnerová, Pavel Mašek, hrají Jaume Sangrà Armengol, Nicolás Carbajal Cerchi, Václav Jelínek, Michal Kern, Raúl Gimeno Pueyo, Zuzana Stavná, Tereza Tausingerová. Premiéra 28. dubna 2010 v Divadle Disk Praha.

Text byl ve zkrácené verzi odvysílán na ČRo3 Vltava.