Čtvrteční výrok soudce Městského soudu v Praze Tomáše Novosada, jímž byla zamítnuta žaloba Zdeňka Bakaly na Lubomíra Zaorálka o omluvu a satisfakci ve výši 300 000 korun za výrok „Pan Bakala se chová jako gauner“ se vůbec netýká jen jednoho sporu o urážku na cti. Kdyby tomu tak bylo, nestál by za víc než za jednosloupkovou zprávu na třetí nebo páté straně novin, jak ostatně věc v pátek většina tištěných médií pojednala. Nebo snad možná, kdyby ještě žil soudničkář František Němec (a noviny tiskly soudničky), ještě za vtipný text na téma, zda být označen za gaunera od poslance přináší věší újmu na cti, než kdyby to slovo padlo od protijedoucího řidiče se závěrem, že tak zásadní věc žalobce rozhodně požene až do Štrasburku.

Neboť dlouho a dlouho se lze přít, zda to, co finančník řekl, lze skutečně vykládat jako hodně či málo závazný slib a jeho nedodržení je darebáctvím, či zda musí ve svém postavení unést přirovnání ke gaunerovi, kteréžto hanlivé slovo pochází z hebrejského výrazu jānāh čili okrádat. Slovo proti slovu, právní názor proti právnímu názoru, spousta svědků, spousta stání, spousta času, nic víc.

Pokud však kauzu zařadíme do širšího kontextu, pak už alespoň za stručný komentář stojí: jde o to, co žalovanému výroku předcházelo, totiž o jednostrannou výpověď jednoho ze závazků smlouvy, již Bakalova společnost RPG Industries SE uzavřela, když od Karbo Investu kupovala to, co kdysi bývaly Ostravsko-karvinské doly. Tito první privatizátoři OKD se ve smlouvě zavázali, že víc než 44 000 bytů, které s doly získali, prodají přednostně nájemníkům, a to za ceny tehdejší, tedy nikoli tržní, kteréžto ustanovení mělo platit jednou provždy.

Naiva jako já se ptá, proč kupovali byty, s nimiž je dneska tolik trablů, když přece privatizovali doly a to vyneslo dost a dost. Už tady, u společně zabalených dolů a bytů, začíná příběh zcela zapadající do hodně děravého právního rámce českých privatizací. Závazek, o který jde, patrně byl nepříjemnou nutností, kterou privatizátoři hodlali později obejít způsobem, který pro ně bude výhodný.

Možná si to myslel i Zdeněk Bakala, když od nich bývalé OKD kupoval. Mnohem zajímavější než byty prodat podle závazku, tedy pod (tržní) cenou, je byty mít a pronajímat, a to i přesto, že poměrně značná část nájemníků, údajně jedna čtvrtina, nemá na nájemné dost prostředků. Vždyť pro stát bude vždy politicky mnohem únosnější i po deregulaci nájemného pomoci vysloužilým horníkům a jejich vdovám nájemné uhradit než je nechat vystěhovat.

Takže společnost RPG reagovala razantně: oznámila, že jednostranně odstupuje od tohoto bodu smlouvy, zatímco vše ostatní platí dál. Tohle může fungovat jen v případě, že ten druhý sklapne podpatky a nechá to být. Lze tohle označit za jednání džentlmenské? To opravdu ne — a nelze to ani považovat za jednání, které druhou stranu uzavírající smlouvu považuje za rovnocenného partnera. Poslanec Lubomír Zaorálek nepochybně nemusel říct, že finančník Zdeněk Bakala se chová jako gauner. Kdyby myslel jako právník, určitě byl našel způsob, jak říct totéž, avšak nežalovatelně.

To podstatné, oč v této kauze jde však nejsou slova, ale byty. Českému státu, v tomto případě Ministerstvu financí, to nějakou dobu trvalo, než se rozhoupal a zahájil ve věci vypovězení onoho závazku rozhodčí řízení. A ejhle, z něho se společnost RPG Industries na konci letošního března stáhla s odůvodněním, že usnesení Poslanecké sněmovny na téma bytů OKD ohrožuje její právo na spravedlivý proces v České republice. Vzala také svou jednostrannou výpověď onoho závazku zpět a chce jednat o smírném řešení.

Prohlášení RPG Industries o stažení obsahuje i citaci právního zástupce společnosti Roberta Amsterdama, vyjadřující naději, že Ústavní soud usnesení sněmovny zruší, a tím otevře cestu ke skutečné spravedlivému řešení. Netuším, zda již někdo takovou stížnost vypracoval a podal. Nicméně jsem si jist, že podstatnější než rušit usnesení sněmovny je hledat řešení skutečně spravedlivé, tedy takové, které bude výhodné nejen pro RPG Industries, ale i pro stát a nájemníky.