Co jste dělal a v co jste věřil, když vám bylo dvacet?

Lenka Procházková

V polovině 80. let minulého století uspořádala Lenka Procházková anketu, ve které se ptala několika desítek lidí, jakou radu by dali dvacetiletým, kteří touží po zlepšení poměrů. Redakce DR dnes zahajuje cyklus tehdejších odpovědí reakcí Ivana Binara.

Byla milosrdná doba počátku šedesátých let a nevypadalo to beznadějně. Studoval jsem na Pedagogickém institutu v Ostravě (jinam mě nevzali) a nevěřil, že budu učitelem. Hráli jsme divadýlko — malé jevištní formy — Pod okapem se to jmenovalo a lidi nám tleskali; psali jsme si texty a cenzura byla unavená, tudíž i shovívavější než dřív. Vyrostli jsme v cenzurovaném světě a věřili, že jednou se dohližitelé nad funkcí našich hlav unaví natolik, že odumřou. Ve svobodnou tvorbu jsem věřil. Neodumřeli. Přesto lze tvořit svobodně.

Nevěřil jsem tenkrát v Boha, teď v něj věřím — po svém: o nic ho neprosím, jenom mu děkuju.

Vodil jsem se tenkrát za ruku s jednou dívenkou a věřil, že to vydrží do smrti jednoho z nás. Vypadá to dost slibně, už se máme 23 let + 2 potomky a ještě nás to baví. V něčem může být člověk strůjcem štěstí svého.

Odvažuji se radit: učte se cizím jazykům.

Ivan Binar, Mnichov

    Zkopírovat odkaz Vytisknout
    Diskuse
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    May 8, 2010 v 20.56
    Tak teď já :
    Žil jsem obklopen společností s pevnou hierarchií moci. Byla to doba nemilá dlážděná pevnými představami co je dobro a co je zlo. Můj vztah ke společnosti byl tudíž vynuceně nesmiřitelně nepřátelský. Pojmy suveréní občan, liberální demokracie, kapitalismus..., byly v mé mysli obsazeny jen pozitivními zjednodušenými a zavádějícími představami. Byl jsem přesvědčen, že společnost která takovéto představy splňuje reálně existuje. Skeptickému postoji a diferencujícímu posuzování jsem se tak doučoval velmi dlouho a obtížně. A dodnes nesu různé nelibé následky mé traumatizace socializací v totalitním režimu. Radím proto využívejte pilně cizých jazyků a cizých myšlenek.