„Po volbách, jo?“ ujišťuje se vzápětí Patrik. Potvrzuji, že slyšel správně a připomínám ekologický program ODS a postoj ČSSD k prolomení limitů. „No, když jsme přežili devadesátá léta, kdy tu vládl Klaus od roku 1992 do roku 1998, tak si myslím, že by to nemuselo být o moc horší,“ dozvídám se vzápětí.

„Prostě se budeme muset přizpůsobit. Jako se musí přizpůsobit podnikatelé trhu nebo lidé bez zaměstnání, že zrovna nefrčí jejich obor, tak se ekologické organizace budou muset přizpůsobit politické situaci, kdy životní prostředí bude třeba až na posledním místě. Budeme muset získat podporu veřejnosti, abychom alespoň mohli svobodně říkat svůj názor,“ dodává Patrik.

„Když jsem četl, že ve volebním programu ODS je návrh, aby se platilo za účast ve správním řízení u tvrzení, která mají být údajně nepodložená, tak si připadám jako na Marsu. Kdo, kdy a jak určí nepodloženou námitku, aby to bylo férové? Mě ale už teď spíš zajímá tvrdá realita: kdo bude platit náhrady v případě, že je to úředník, kdo nezákonně rozhoduje?“ pokládá si Patrik řečnickou otázku. Úředník totiž podle něj zatím může beztrestně dělat cokoliv, aniž by byl za své chyby potrestán.

Ekologové kvůli tomu možná zase získají větší podporu veřejnosti — ta si totiž bude všímat, jakým způsobem politici ignorují zákony a tím mimo jiné brání občanským svobodám. To by podle Patrika mohlo vytvořit společenský protitlak jako se to stalo v devadesátých letech, kdy na základě toho vznikla z malých stran tehdejší Čtyřkoalice.

Patrik nepokládá za jisté ani to, že se bude rozšiřovat Temelín. „Samozřejmě, každá z těch velkých stran bude chtít pokračovat v rozšiřování jaderné energetiky jako za socialismu, otázkou však je, zda je to reálný plán. Pokud na to nebudou peníze a pokud se opravdu neukáže, že je levnější a rychlejší využít jiné možnosti, jak tu výrobu elektřiny nahradit, pokud je skutečně nutná,“ říká předseda Dětí Země.

Například? Například elektřinu tolik nevyvážet nebo zjednodušit a rozšířit program Zelená úsporám a jemu podobné. „Vyrábět další elektřinu na vývoz za cenu stamiliardových investic a narušování krajiny se mi zdá zbytečné a pošetilé,“ podotýká Patrik.

Jenomže existuje vůbec nějaká politická síla, která by rozšiřování Temelína mohla po volbách zabránit? „Mezi největšími stranami ne. Jak ČSSD, tak ODS je napojena na ČEZ a na jeho velkolepé plány spíše než na malé projekty, malé živnostníky nebo obecně změnu myšlení,“ říká Patrik, kterého nadějemi nenaplňuje ani navrhovaný superregulační úřad z volebního programu ČSSD, díky kterému by cena elektrické energie měla údajně klesnout.

„Nepřipadá mi to věrohodné, osobně jsem opatrný vůči superregulačním úřadům. Spíš bych se tu snažil zavést trh s elektřinou než zavádět regulační úřad „všeho“, kde není zřejmé, na základě jakých motivací a jakých zájmů se vlastně bude regulovat. Byl bych radši, kdyby se rozbil samotný ČEZ.“

Ale jak rozbít ČEZ? „Rozprodejem ze strany hlavního akcionáře, kterým je stát,“ soudí Patrik, „politická reprezentace by se musela rozhodnout, že se ČEZ bude naplno věnovat výrobě elektřiny a nebude se zabývat distribucí...“

„Je teď moderní tvrdit, že alternativní zdroje jsou doplňkové. Ale zapomíná se, že před sto lety, předtím, než se začala používat v tak velkém rozsahu fosilní paliva, to byly zdroje hlavní,“ upozorňuje Patrik. „Otázka je, proč by se to nemohlo vrátit, aby se takzvané alternativní zdroje zase staly zdroji hlavními a fosilní zdroje zůstaly pouze doplňkové, či postupně zanikly. Nevidím v tom žádný problém. Když to lidstvo vydrželo statisíce let bez nich, jistě najde jiné způsoby. Čímž nemyslím lidskou a zvířecí energii, jak by mi jistě hned někdo mohl podsouvat...“

Podle Patrika bude stát renesanci obnovitelných zdrojů v cestě obstrukce stávající fosilní a jaderné lobby. „Budou prostě vymýšlet problémy, proč něco nejde, nebo proč je to složité a drahé. Budou třeba kritizovat závazky, které máme plnit v rámci Evropské unie a budou se vymlouvat, proč nelze dodržet procenta slíbená za Českou republiku,“ odhaduje Patrik. „Letos jsme z obnovitelných zdrojů měli získat, tuším, kolem osmi procent, získáváme pět a půl a přenosová soustava prý nestačí. To je typická ukázka úspěšně uplatněné taktiky ‚nečinnost' od těch, kteří to měli na starosti.“

A jak velká je šance, že si nějakou podporu vylobbují podnikatelé se solární nebo větrnou energií? Nebo že se něco podaří prosadit ekologickým organizacím? „Rozhodnutí o energetické politice je zkrátka politické rozhodnutí. Pokud stát například neřekne, že jeho prioritou je snížení spotřeby fosilních paliv a útlum jaderné energetiky podobně jako v Německu, pak prostě podnikatelé nemají příliš možností to rychle změnit. Změna tak může být samozřejmě pozvolná, ale pokud je nějaká myšlenka záměrem státu, vše jde mnohem rychleji, neboť se rychleji nastaví ekonomická a právní pravidla.“

Patrikovy Děti Země jsou známé především v souvislosti se soudními spory o české dálnice. „Vezměme si jako příklad Chorvatsko, které trpělo tím, že nemělo dálnici až k moři někam do Splitu,“ začíná Patrik. „Za několik let se tu postavila více než stokilometrová dálnice s mosty, tunely, a dokonce s ekodukty pro zvěř. V České republice nejsme tak rychle schopni postavit žádnou takovou dálnici, protože selhává příprava ze strany Ředitelství silnic a dálnic ČR. V investorské přípravě jsou úplně neschopní, nehledí na lidi a přírodu. Umí jenom chaoticky rozestavět kdejakou stavbu jen proto, že je to snadné, ale jakmile přijdou nějaké obtíže, jsou v koncích.“

Dětem Země se skutečně podařilo v sérii soudních bitev zabrzdit výstavbu desítek kilometrů dálnic, naposledy vyhrály soudní spory o informace, které před nimi tajila ministerstva zemědělství a dopravy.

Soudními spory v souvislosti se zamýšlenou rekonstrukcí hnědouhelné elektrárny Prunéřov hrozí i Greenpeace — jaké jsou jejich šance proti státu a ČEZu? „Tam je z procesního hlediska stejně jako u dálnic žadatelem stát, zároveň si sám sobě vydává rozhodnutí a současně určuje pravidla, takže kruh se uzavírá a jen s obtížemi ten moloch někdo může rozetnout," upozorňuje předseda Dětí Země.

„Pokud tedy stát chce postavit Prunéřov, těžko tomu může někdo zabránit, protože stát dokonce může porušovat zákony. Takže pokud bude vydáno souhlasné stanovisko, tak to bude pokračovat v dalších procesech: budou se zpracovávat podklady pro územní řízení, to bude vydáno, pak stavební povolení, no a pak už to občané zaplatí. Reálný scénář je zkrátka takový, že za naše peníze, za minimálně 500 miliard, zaplatíme zastaralou technologii. A přitom vlastně zbytečně, protože by se to množství elektřiny dalo ušetřit, nebo nevyvážet. My máme dostatek elektřiny, my nepotřebujeme vyrábět další,“ argumentuje Patrik.

A co prolomení limitů? ODS tvrdí, že je proti, sociální demokraté tvrdí, že by se o tom mělo rozhodnout v krajském referendu. Ale v médiích se psalo, že krajské referendum o limitech vlastně rozhodnout nemůže, protože je to v kompetenci vlády. „V podstatě by o tom měla rozhodovat opět vláda,“ souhlasí Patrik. „Ten, kdo říká, že je pro referendum, vlastně říká, že je pro prolomení limitů.“

Samotnému referendu totiž podle Patrika musí předcházet veřejná diskuze o všech aspektech problému. „Pochybuji, že by někdo byl schopen zajistit slušnou a věcnou diskuzi tak, aby byly zastoupeny informace z obou stran. Referendum za současných podmínek na krajské úrovni je zatím problematické. Mám ještě v paměti referendum o odsunu nádraží v Brně v říjnu 2004, kdy nám ODS okopávala kotníky s demagogickými výzvami. V případě limitů vidím referendum jako úkrok stranou se snahou vyhnout se zodpovědnosti a nemuset nic vysvětlovat.“

Ale zodpovědnosti se podle Patrika vyhýbá i stát. „Za posledních dvacet let žádné vládě nebránilo si nechat udělat odborné studie, oponentury..., dvacet let se na to nesáhlo. Je to jeden z klasických přístupů státní mašinerie: již zmiňovaná nečinnost. To je jedna z nejúspěšnějších strategií, kterou úředník nebo politik může uplatnit. Za nečinnost totiž nemůže být nikdo kritizován, že má špatný názor, protože neprosazuje nic,“ konstatuje Patrik.

Jenomže voliči budou zanedlouho rozhodovat ve volbách. A jak se dá tušit z průzkumů, ať rozhodnou, jak rozhodnou, přijde nástup vůči přírodě bezohledné politiky. Existuje nějaké naděje? „Pokud tady bude snaha pokračovat v zastaralých způsobech myšlení ve prospěch stavební, uhelné či jaderné lobby a odmítání úspor a efektivnějších technologií, tak to může samozřejmě vytvořit protireakce, které za několik let mohou vyvolat zase jinou politickou změnu. Žádná politická reprezentace si nemůže dovolit prosazovat nějaké své šílené nápady násilím nebo bez zákonné diskuze, protože by se to mohlo obrátit proti ní. Takže to vidím spíše na takové taktizování, kam až se dá zajít.“

A co Strana zelených? Není to škoda, že po volbách nebudou zelení podle všeho v Parlamentu? „Nevím, jestli tam budou, nebo nebudou. Byla by to samozřejmě škoda, kdyby tam nebyli, ale byli tam prostě chvíli a jako občanské sdružení jsme se s tím museli vyrovnat a pracovat s lidmi, kteří se dostali do Parlamentu. Pokud ne nyní, tak snad se Strana zelených dostane do Sněmovny v příštích volbách. Sami si to vlastně způsobili: šli bez zkušeností předčasně do vlády a... nyní už nemá cenu se k tomu vracet. Mohli prostě podpořit menšinovou vládu a mít širší manévrovací možnosti mimo vládu. Ale teď je každý chytrý, že?“

Další perspektiva:

MF Dnes Ekolog bojuje proti dálnici. A líbilo by se mu i bourání D8