Všichni jsme poznamenáni v dobrém i špatném smyslu tím, z čeho vycházíme. Rodiče na nás svou výchovou zanechali stopy, ovlivnili nás ale i v případě, že nás nevychovávali. Proto mají takový problém najít svou identitu děti, které své rodiče nepoznaly.

To se týká všech bez rozdílu. Jen někteří se ale potýkají s obrazem rodičů, kteří jsou něčím známí, nebo se třeba něčím provinili. Děti takových rodičů hledají své místo ve světě obtížněji, neboť v něm nevystupují jenom sami za sebe. Všem je hned jasné, kam si je zařadit, každý jejich počin získává v očích ostatních další rozměr. A to i v případě, že je posuzovatelé soudí se sympatiemi.

Děti veřejně známých lidí, ale i sourozenci a další příbuzní, všichni dobře vědí, že svým životem nejdou tak úplně sami za sebe. Nesou s sebou něco, co žádným způsobem nemohli ovlivnit. A setkávají se s tím opakovaně, až se to stane integrální součástí jich samotných.

Každý z nás se rovněž s dědictvím své rodiny, ať už je veřejně známá, či nikoliv, jinak vyrovnává. Jeden své rodiče nekriticky přijímá, druhý zas vše spojené se svými předky či rodinou odmítá. Většina z nás se pak pohybuje kdesi mezi tím. Všichni vědí, že děti své rodiče nevychovávají a ani si je nevybírají. Přesto v úvahách o svých bližních často přemýšlíme právě ve spojitosti s jejich rodinným zázemím.

Je to přirozené, ale většinou se dopouštíme velké chyby. Nikdy nemůžeme znát všechny okolnosti rodinného a osobního příběhu daného jedince. A tak jsou mnohdy naše úvahy pokřivené.

Ještě trochu jiná situace nastává, když se nějakým způsobem angažují jak rodiče, tak děti. Zde se srovnávání nabízí ještě mnohem více, a je těžké se mu bránit. „Dítě“ se veřejně angažuje, a tak se vystavuje přísnému posuzování ze strany veřejnosti. Dojde-li navíc ke kouzlu nechtěného, jako se stalo Jiřímu Mádlovi, zdálo by se, že kvůli úplnosti našeho obrazu je třeba na tuto souvislost upozornit.

Jiří Mádl se nám v nyní již notoricky známém klipu snažil radit, jak si uspořádat své rodinné vztahy. Jeho otec Pavel Mádl byl přitom uznán vinným z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku. No, nemluví to samo za sebe?

Pro Mádla mladšího však platí to samé, co pro všechny ostatní — a to i v případě, kdy se veřejně angažuje nepříliš vhodným způsobem. Měl by být hodnocen pouze na základě svých vlastních činů, hříchy jeho otce by mu neměly být vyčítány. Koneckonců, materiálu se i tak najde dost.

Pokud je totiž Mádlova herecká účast při natáčení klipu ještě o něco zavrženíhodnější pouze proto, že takzvaně „nemá zameteno před vlastním prahem“, znamená to tedy, že Zelenka a Issová mají nějaké větší právo radit lidem, jak mají naložit se svými zasloužilejšími rodinnými příslušníky? Že v jejich případě je to věc pochopitelná a omluvitelná, kdežto v případě Jiřího Mádla nikoliv?

Mají-li pravdu ti, kteří byli schopni odhlédnout od nevkusu natočeného videa a posoudit vše s nadhledem, jedná se vskutku o geniální počin. Velké části mladých lidí totiž údajně nepřijde, že by bylo video příliš vulgární, a rozhodně je nebudou vnímat jako něco, co by je odradilo od volby pravicových stran. Právě naopak.

Z této perspektivy by mohlo být zajímavé Mádlovo příbuzenství, pokud by se například ukázalo, že klip sponzorovala třeba ODS a jeho otec sloužil jako prostředník. V takový okamžik by se jednalo o funkční spojnici a nebylo by na škodu připomenout, že Mádl starší nejenže se účastní takovýchto podvodných podniků, ale dopustil se i dalších prohřešků. Stal by se totiž aktérem celé kauzy. Herci, kteří v krátkém videu hrají, sami o sobě příliš zajímaví nejsou. Mnohem důležitější je totiž položit si otázku cui bono a kdo za tím celým stojí.