Ochránci zvířat varují před předraženými náhradami pro kožešinové farmy
Jakub KrahulecNavrhované kompenzace za rušení zakázaných kožešinových farem jsou přehnané a mohou porušovat evropské právo. Představují také nebezpečný precedent pro rušení klecových chovů v zemědělství: agrární lobby může argumentovat, že bude drahé.
Ochránci zvířat varují před předraženými kompenzacemi, které někteří poslanci navrhují vyplácet provozovatelům zrušených kožešinových chovů. Tři roky po schválení zákona, který provozování liščích a norčích farem na území České republiky zakázal, hrozí zásadní zvýšení částek, které mají být za ušetřené norky a lišky původním provozovatelům farem vyplaceny. Podle kritiků jsou navrhované kompenzace nepřiměřené, mohou porušovat evropské právo a představují nebezpečný precedent pro budoucí rušení dalších klecových chovů.
Návrh na zvýšení náhrad prošel v únoru zemědělským výborem. Sněmovna tak bude v nejbližších týdnech hlasovat o tom, zda vyplatí za každého norka necelých sedm tisíc korun. Ministerstvo zemědělství přitom ještě v roce 2017 počítalo s méně než polovinou dané částky. Zvedla se rovněž suma za každou lišku. Podle návrhu, jejž původně předložila poslankyně Margita Balaštíková (ANO), by měla být vyšší o patnáct set korun. Celkem mají náhrady, které by připadly devíti podnikatelům, dosáhnout výše sto osmdesáti milionů korun. Podle zástupců spolku Obránci zvířat (OBRAZ) stojí za návrhem lobby chovatelů norků.
Výše kompenzací a způsob, jakým jsou podloženy, mohou přitom dle kritiků návrhu představovat problém také do budoucna: šlo by o nebezpečný precedent pro další rozhodování o zákonech na ochranu zvířat a vítaný argument pro jejich odpůrce. Ti jej ostatně již teď používají proti rušení klecových chovů drůbeže. „Podívejte se, jak to bylo drahé, a to bylo jen devět chovů; kdybychom toto měli vyplácet všem drůbežářům, tak nás to zruinuje,“ argumentovala sama překladatelka návrhu Balaštíková v rozhovoru pro Radiožurnál. Domněnku, že motivací členů ANO je především zabránit zákazu klecového chovu drůbeže, vyslovil v únoru pirátský poslanec Jan Pošvář.
S touto hypotézou souhlasí také Obránci zvířat. „Nemohu vyloučit, že jde o cynický kalkul, kterým se agrární sektor snaží kožešinové kompenzace schválně předražit, aby se pak mohl bránit dalšímu zpřísňování ochrany zvířat a strašit, jak to bude zase drahé. Náznaky v tomto duchu vidíme již nyní, když se ministerstvo snaží všemi silami zabránit tomu, aby byl u nás schválen zákaz klecových chovů slepic, přestože tento zákaz podporuje drtivá většina české veřejnosti,“ uvádí předseda spolku Marek Voršilka.
Obránci zvířat zároveň upozorňují, že ministerstvo zemědělství vyslovilo s návrhem poslankyně Balaštíkové souhlas, aniž by k němu mělo připravené podklady. Dotčení chovatelé přitom ještě na začátku loňského ledna očekávali odškodnění maximálně v řádech stovek tisíc korun.
Stěžovali si tehdy že stát nezohledňuje jejich dřívější investice, jež si vynutila mimo jiné právní úprava podmínek pro kožešinové farmy z roku 2014, tedy před tím, než byl chov zvířat pro kožešiny o tři roky později definitivně zakázán. Kompenzace, navrhované Balaštíkovou a jejími kolegy, ale řádově převyšují výši těchto investic, stejně jako odhady reálné hodnoty jejich podniků.
Například chovatel norků z Klopotovic uvedl, že instalace větších klecí jej vyšla na jeden a půl milionu korun. Jako náhradu by nyní získal třicet milionů, tedy dvacetinásobek. Podobně farmu ve Vítějevsi si její majitelka cení na čtyři miliony korun, podle současného návrhu by jí náležel šestinásobek dané sumy jako náhrada. Kožešinová farma ve Velkém Ratmírově by získala odškodné sto milionů za patnáct tisíc chovaných norků, třebaže její majitel uvádí, že investoval milionů jen třicet.
Podle Obránců zvířat se tak „kožešináři“ snaží nepřiměřeně obohatit z veřejných rozpočtů. „Nikdy jsme se nebránili přiměřeným kompenzacím pro majitele zrušených kožešinových farem, jejich výše ale musí odpovídat reálné ekonomice těchto farem a musí být podložena seriózními analýzami. Zásadně odmítáme, aby se z těchto kompenzací stal zlatý důl, ze kterého několik bývalých chovatelů na úkor daňových poplatníků pohádkově zbohatne,“ říká Voršilka.
Přehnaná kompenzace by navíc podle právních expertů spolku představovala nepřiměřenou státní podporu a mohla by tak porušovat evropské právo. „Stát by neměl lehkovážně rozhodnout, že nějakému podnikateli věnuje sto milionů korun. Pokud kompenzace přestane plnit původní funkci smysluplné náhrady zmařených investic, může se jednat o nepřípustnou státní podporu, která je způsobilá narušit hospodářskou soutěž vnitřního trhu,“ uvedl za spolek Daniel Cao, podle nějž by mohla Česká republika, v případě že návrh projde, čelit také právním postihům ze strany Evropské komise.
Na nadsazenost navrhovaných částek poukazuje rovněž opoziční poslanec Vlastimil Válek (TOP09). „Výše kompenzačních příspěvků jsou určeny netransparentním způsobem, bez řádného odůvodnění a zveřejnění relevantních výpočtů, přičemž z dostupných dat i z mediálních vyjádření jednotlivých chovatelů lze dovodit předražení o více než sto milionů korun. které by vedlo k neopodstatněnému obohacení několika bývalých majitelů českých kožešinových farem na úkor daňových poplatníků,“ uvádí v odůvodnění protinávrhu, kterým by se fixní část kompenzace za norka snížila na dva tisíce korun.
Jeho návrh vychází z předpokladu, že cílem kompenzací není nahradit ušlý zisk ale prokazatelné škody. Připouští také možnost v jednotlivých případech přisoudit náhrady nad rámec fixních částek. Fixní částka za lišku by podle něj měla být vyšší než za norka, protože liška potřebuje více prostoru.