Uplynulý rok přinesl vydání tři mimořádných desek odlišných žánrů, které u nás byly minimálně reflektovány. A zasloužily by větší pozornost.

Bill Callahan: Shepherd in a Sheepskin Vest

Bill Callahan je americký zpěvák, skladatel a kytarista narozený v roce 1966. Do roku 2005 nahrával a vystupoval pod jménem Smog.

Callahanovy počátky byly doprovázeny radikálními zvukovými experimenty. Postupem času získávala jeho hudba „učesanější“ podobu. První alba nahrával na domácí magnetofony bez jakýchkoli dalších úprav. Byly ovlivněny blues, Velvet Underground a punkem, prokládané hlukovými elektronickými plochami. Billa Callahana lze vnímat jako jednoho z pionýrů novodobého freak-folku.

Aktuální album Shepherd in a Sheepskin Vest je tichý manifest, kde kromě zpěvu slyšíte i Callahanův úsměv a snad i přivření oka. Nahrávka, jak už titul napovídá, si pohrává s vtipem, rozporem a ironií.

V jádru je Shepherd in Sheepskin Vest koncepční album, které sleduje dvě trajektorie najednou. První je Callahanův život posledních deseti let — zamiluje se, ožení se a má syna. Druhá větev sleduje smrt jeho matky.

Do struktury vyprávění zaplétá fragmenty mýtů a odkazů, které se prolínají s osobním životem. Hudba plyne v lehce sentimentální náladě, jen občas okořeněna zcizujícím zvukem.

Je s podivem, že o Callahanovi se ví tak málo, zejména u nás. Nahrávka Shepherd in Sheepskin Vest je výborný odrazový můstek k prozkoumání kompletní diskografie tohoto jedinečného písničkáře. Rozhodně doporučuji k poslechu i další nahrávky — Red Apple Falls (1997), kterou produkoval Jim O'Rourke, Dream River (2013) nebo A River Ain't Too Much to Love (2005), na níž hostuje Joanna Newsomová.

Barker: Utility

Sam Barker se pohybuje na berlínské hudební scéně více než deset let, ale teprve nedávno se odhodlal zvěčnit svůj pohled na hudbu v podobě ne příliš rozsáhlého alba Utility. Předcházely mu pouze tři EP nahrávky. Pro portál Groove řekl: „Vždycky jsem dělal velké množství hudby, ale říct, že mám hotovo, jsem se odhodlal teprve nedávno. Vyžaduje to jisté vnitřní přesvědčení. Jsem k sobě dost kritický.“

Utilitarismus (z latinského utilis — užitečný) je filosofický a etický směr, který chce lidské jednání poměřovat a hodnotit podle toho, kolik užitku (štěstí, blaha, dobra) způsobí, případně kolik zla (utrpení, bolesti, nouze) odstraní. Sam Barker vlastně vytvořil koncepční album, které odkazuje k výňatkům knížky The Hedonistic Imperative filozofa Davida Pearce. Pearceovy myšlenky jsou vláknem, které prochází strukturou nahrávky Utility.

Hudba se podobá technu všemi vnějšími charakteristikami: pulzující akordy, sekvence, vlnící se basy. Ale tam, kde byste očekávali obvyklé zvuky bicích, nabízí měkké, modulující křivky syntetizátorů.

Namísto chladného techno-funkcionalismu má jakýsi až ambientní feeling. Utility je především nádherná nahrávka, která zní lidsky, hřejivě. Je promyšlená, s lehkostí se pouští do inovativních postupů, zároveň se vyvaruje touze po jinakosti za každou cenu. Utility by s trochou vůle klidně mohla uspokojit i ty, kteří mají rádi nahrávky Jamie XX nebo Daft Punk.

Girl Band: The Talkies

Girl Band založili v létě v Dublinu 2011 Dara Kiely (zpěv), Alan Duggan (kytara), Daniel Fox (basová kytara) a Adam Faulkner (bicí). V dubnu 2012 vydali prostřednictvím Any Other City Records svůj debutový singl „In My Head“.

Začátkem roku 2015 následovalo EP The Early Years, téhož roku v září debutují nahrávkou Holding Hands With Jamie, vydanou na značce Rough Trade. Chválu kritiky si vysloužili prakticky okamžitě.

V létě 2016 náhle zrušili ze zdravotních důvodů turné, frontman Dara Kiely údajně bojoval s duševními běsy. Vypnuli se ze sítí a následovalo čtyřleté ticho. To vedlo mnoho lidí k přesvědčení, že se kapela rozpadla.

V roce 2019 však nečekaně oznámili nové album The Talkies, které nahrávali v nejméně pravděpodobném prostoru v Ballintubbert House na předměstí Dublinu, v klidné části irských Midlands. Velkou usedlost, obvykle vyhrazenou pro svatby, kapela proměnila ve studio.

V atypickém prostoru, který okupovali několik týdnů a v němž prozkoumávali zvukové možnosti od sklepa až po půdu, vytvořili dokonalý klaustrofobický zvuk a maximálně využili jeho potenciál. Girl Band mají kutilskou mentalitu garážových kapel, což se projevilo v nápaditém využití Ballintubbert House.

Zvuk nahrávky ji odlišuje od celé současné produkce. Kapela klade na své posluchače vysoké nároky, doslova testuje jejich trpělivost. V tomto smyslu se nabízí srovnání se Swans.

Girl Band upevňují pověst jedné z nejzajímavějších irských skupin současnosti. Na aktuální desce The Talkies prohlubují své experimenty, jsou vtipní a dovedou být velmi invenční v hledání struktury uprostřed chaosu současného světa.