Swans — legendy post-punku unikají smyslu už téměř čtyři dekády

Aleš Kauer

Američtí Swans vydali v novém složení nové dvojalbum Leaving Meaning. Prostředky na ně frontman Michael Gira vysbíral formou crowdfundingu. V dubnu vystoupí v pražském divadle Archa.

Kořeny legendární americké experimentální kapely Swans sahají až do roku 1982. Dala se dohromady v New Yorku v rámci krátkodobě působící, leč umělecky vlivné post-punkové scény. A ihned po vydání první nahrávky (EP Swans) se stávají zosobněním strohé, až na dřeň jdoucí hudby. Historie Swans se odvíjí v letokruzích. Je vymezena fanoušky i kritikou a zaštiťuje ji persona non grata — kapelník a spisovatel Michael Gira.

Swans si za těch posledních třicet let prošli různými polohami — od post-punku a gothic rocku až k neofolku. V posledním období, do nějž se řadí trilogie alb The Seer (2012), To Be Kind (2014) a The Glowing Man (2016), zúročili vše podstatné. Proto se Gira rozhodl starou sestavu rozpustit, oslovit nové hráče a začít jinak.

Leaving Meaning je tedy první album Swans v novém složení. Michael Gira k tomu dodává: „Kapelu jsem sestavil tak, aby její členové a členky svým osobitým hudebním charakterem obohatili písně, které jsem napsal. Jsou to hudebníci, jejichž práci obdivuji a jejichž společnost mě osobně baví.“ Larry Mullins, Kristof Hahn, Anna a Maria von Hausswolff, Ben Frost, Baby Dee, kapela The Necks a mnoho dalších.

Dvojalbum Leaving Meaning je logicky jiné. Potřebu dynamických zvratů a výbušnosti vystřídala plíživá psychedelie. Nejzřetelněji to platí pro titulní, hypnotizující Leaving Meaning, ale i pro Cathedrals of Heaven či Some New Things. Tracky The Hanging Man nebo Sunfucker by naopak skvěle fungovaly na minulých deskách. V písni It‘s Coming, It‘s Real nelze neslyšet ozvuky „country“, tradičně ale snad v té nejsvéráznější možné podobě.

Milostná píseň Annaline je možná jedna z nejhezčích, jakou Gira napsal. Zdánlivě roztříštěný celek jako by držel pohromadě jen Girův vokál...

Na Swans může člověka zaujmout hned několik věcí. Především jakýsi princip šamanismu, jenž se dotýká úplně prvotního, základního rytmu, jehož repetice vede k „osvobození a blahu“, slovy samotného Michaela Giry. Swans také experimentují s kompozicemi skladeb. Ty se na ploše mnohdy i dvaceti minut radikálně mění, zhutňují, aby se následně ze snově hypnotické nálady vyostřily v temnou psychedelii, případně hrozivé blues.

I z nové nahrávky Swans opět sálá mimořádná tvůrčí svoboda. Album vyšlo už tradičně pod značkou Young God Records, kterou Gira založil v roce 1990. Stejně jako tomu bylo v případě předchozí trilogie, i Leaving Meaning bylo vydáno formou crowdfundingu — v tomto případě Gira prodával limitovanou edici nahrávky What is This? v „nákladu“ 2 500 kusů. Výtěžek z prodeje zafinancoval vydání Leaving Meaning.

Frontman Swans, kapelník a spisovatel Michael Gira. Foto Andy Catlin

Můžeme myslím říct, že Swans jsou zpět v celé své nádheře. Otřepali se, aby odhodili nánosy klišé — a ustáli to obdivuhodně. Scéna, kterou Swans pomáhali utvářet před čtyřiceti lety, je už historií. Od experimentování s hlukem, disonancí a atonálností se neustále posunují k novému způsobu vyjádření. Jako by byl tento pohyb — únik ze škatulek — jejich hnacím momentem. Je s podivem, jak jim to vychází a jak přesvědčiví u toho dokážou být.

Nejlepší příležitostí, jak si živoucí legendu připomenout, je 29. duben 2020, kdy se předvedou v pražské Arše.