Učebnice základů psychologie by pojem diskutovaný jako „krize středního věku" definovala pravděpodobně takto: jedinec dospívá relativního středu svého života, to jej pudí k bilancování předešlých desetiletí, porovnává předpoklady kariérního vrcholu a rodinné realizace se skutečně dosaženým; nesoulad mezi nároky na skutečnost a skutečností pak vedou k osobní krizi. — S tím, co věžovitě vykládá odborný jazyk, je básník hotov v sousloví „životní rozcestí", popřípadě užijme významově starší metafory „překročení zenitu".

Tento populárně psychologický mýtus udržují v oběhu a o pověry obohacují life-stylové časopisy všeho druhu, které bychom mohli lišit podle cílové skupiny; např. periodika pro maminky, z nichž jedno nejmenované těší své odběratelky dokonce frází „Život začíná ve třiceti". Ještě nikdy nebyla věková skupina lidí na životním rozcestí větším středem pozornosti, ještě nikdy nebyla skupina svobodných matek, obézních žen, předčasně impotentních mužů a dalších sociálně nebo zdravotně znevýhodněných více terorizována. Jakkoli se naše epocha deklaruje jako úsvit tolerance, požadavkům všemocných redakčních rad a zdivočelých psychologů ve službách veřejného mínění a komerce (pánové Uzel a další) málokdo z výše zmíněných skupin vyhovuje.