Naříkat na špatný stav morálky znamená plakat na špatném hrobě

Táňa Fischerová

Peníze, které potřebujeme k životu, nás nutí podrobovat se firemní morálce v zaměstnání i ve vztahu k státu. To ničí mezilidské vztahy a v důsledku i nás samotné.

V české společnosti se někdy od roku 1990 neustále mluví o penězích. Nemám teď na mysli státní a veřejné finance, které jsou mocnými mocně rozkrádány, ale běžnou atmosféru ve společnosti..

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

I při nedávném podpisovém aktu Baracka Obamy a Dmitrije Medveděva na Pražském hradě se mluvilo a psalo zejména o tom, kolik stála pera, která jim byla připravena k podpisu, na kolik celá akce přijde daňové poplatníky a kolik peněz to do budoucna může Praze přinést na kongresové a jiné turistice. Když se bavíte s lidmi, obecně panuje názor, že mravy poklesly, protože každý je jenom na peníze a jeden obírá druhého, aby jeho zisky na úkor bližního rostly.

Nepochybně je pravda, že u nás mnoho takových lidí existuje a každý z nás jistě uvede hned několik příkladů ze svého okolí. Když naopak vyloučíme ostrůvky pozitivní deviace, to jest ty, kteří za minimální odměnu pracují v neziskovém sektoru, protože chtějí něčemu pomáhat a dělat něco smysluplného a ty, kdo podporují dobré projekty z vlastních peněz, zůstane tady ještě velká množina lidí, kteří by rádi přispěli něčím dobrým a chovali se lépe, ale nemohou. Jsou totiž lapeni v systému, který je nastaven tak, aby se do popředí dostávala právě a jenom morálka přežití na úkor druhých.

Nedávno jsem narazila na několik takových příkladů. Naše rodina léta platí pojistku proti různým pohromám. Naštěstí se nám zatím vyhnuly, a tak jsme sami vložené peníze nikdy nepožadovali. Přesto jsme platili rádi, protože peníze pomáhaly jiným, kteří takové štěstí neměli. Solidaritu považujeme za důležitou. Když nám však přišla složenka s výhrůžkou, že pokud nezaplatíme, dají nás k soudu a budeme platit i advokáty a soudní výlohy a to, aniž jsme kdy opomněli platbu zaplatit, zavolala jsem tam a žádala ukončení smlouvy. Vzápětí se k nám objednal jejich agent. Byl to starší slušný člověk. V rozhovoru se ukázalo, že nemá žádný fixní plat, ale že je placen určitým procentem ze smluv, které uzavře. Netřeba dodávat, že všechny jeho nabídky obsahovaly vyšší platby za pojistku. V jeho výslovném zájmu tedy bylo vnutit klientovi nevýhodnou smlouvu, kterou mu připravili nadřízení, protože jedině tak se může uživit. Pokud onemocní, nebere vůbec nic. Zato vyšší složky berou stálé vysoké platy a odměny.

Ke svému překvapení jsem však podobný systém objevila dokonce i v praktikách našeho obecního úřadu. Správní firmy, které zprostředkují styk nájemníků obecních domů s magistrátem a mají dobře spravovat svěřený majetek, jsou opět placeny procentem z vybraných nájmů a služeb. Navíc schází jakákoli kontrola jejich činnosti. Není divu, že naše platby za všechno stále stoupají a rok od roku se zvyšují tak, že mnoho nájemníků přestává být schopno složenky platit. Proti této mašinérii jsme bezmocní. Jak je možné, že obce přikročily k této firemní praxi, aniž o tom kdokoli z nás tuší, je další otázka. Žijeme tedy ve společnosti, kde jeden je nucen k tomu, aby odíral druhého. Slušní lidé, jako náš pojišťovací agent, jistě existují, ale přiznám se, že jsem měla naopak já pocit viny, když jsem na pojišťovací podmínky nepřistoupila, protože díky nám přišel o honorář.

Pokud jde o správní firmu, její šéfka má praktiky minulého režimu v krvi. S lidmi jedná hrubě, každý se jí bojí a naše žádosti o výměnu firmy končí léta v koši. Obci a jejím zástupcům však zjevně vyhovuje a na nás, poctivých nájemnících jí nezáleží. Někdy máme dojem, že k žádné změně režimu nedošlo. Poslední zkušenost s těmito praktikami jsem udělala na konferenci personalistů různých firem, kam jsem byla pozvána na besedu. I tam se potvrdilo, že firemní systém je vytvořený tak, aby jeden šel po místě toho druhého a aby se každý bál polevit ve výkonu, protože bude okamžitě nahrazen dalšími, kteří si rádi podmínky zhorší, jen aby nevystoupili z tohoto vlaku a neskončili na dlažbě. Naříkat za těchto podmínek na špatný stav morálky znamená plakat na špatném hrobě. Firmy a jejich zničující způsob řízení ničí lidské vztahy, z obcí i ze státu se stávají opět jenom špatně řízené firmy a jsou živnou půdou pro kariéristy všeho druhu. Naše firemní společnost pak skutečně směřuje jenom ke staré vlčí morálce — homo homini lupus.

V zájmu našeho vlastního přežití je nutné tento systém zastavit a zlikvidovat.

    Diskuse
    April 15, 2010 v 7.44
    glosy
    Nadpis je velice trefný.

    Věta "Někdy máme dojem, že k žádné změně režimu nedošlo", krouží kolem merita věci. -- Ve světě se dnes uskutečňuje veliký plán (Kipling mluvil o "velké hře", ale to není úplně totéž.). Rysy spiknutí tento plán ukazuje jen v případě krajní nezbytnosti. (Estetika je důležitá!). -- Co tím míním, neumím detailně vysvětlit. Proto jen odkaz na oficiální stránku vlády USA (Commission for Assistance to a Free Cuba): http://www.cafc.gov/. Píše se tam o tom, jak bude na Kubě krásně, až bude svobodná. Nemám sebemenší pochybnost o tom, že si Kubánci kladou stejné otázky jako my.

    "V zájmu našeho vlastního přežití je nutné tento systém zastavit a zlikvidovat." -- Jazykem veskrze poetickým a tedy úderným o tom psal Karel Kosík. (Není to ticho kolem něho nějak nápadné?)
    TF
    April 15, 2010 v 18.50
    Dobrý den,
    děkuji za reakci, jen mne při citaci mé poslední věty napadlo, že bych měla připomenout, že samozřejmě likvidací nemyslím násilnou ale pokojnou změnu.

    Táňa Fischerová