„Co si zaslouží větší mediální pozornost? Vyjádření tohoto jedince? Nebo to, že se všichni muslimové od něj distancovali a silně odmítli jeho výrok?“ ptala se Eman Ghalebová v reakci na tenhle otvírák Mladé fronty DNES. Noviny mají jasno, zjevně. Tomu prvnímu věnovaly úvodní stranu, tomu druhému (nepřekvapivě) ne.

↗

Čím vyšší zásah, tím vyšší zisk. A máloco je účinnější budič pozornosti než strach. Repro DR

Ale proč? Je to prosté. Protože emoce prodávají. Média se primárně zaměřují na témata výrazná, kontroverzní. Masově produkované mediální obsahy jsou v prvé řadě zbožím, cílem jejich produkce je zisk, a tak by na ně mělo být i nahlíženo. Čím vyšší zásah (čtenost, poslechovost, sledovanost), tím vyšší prodej. Jen máloco je přitom účinnější budič pozornosti než strach.

Jasně, nejsme v tom nevinně. Média se bulvarizují především proto, že bulvární prvky lákají čtenáře. Mohli bychom tedy nad tím mávnout rukou. Jde jen o byznys, ne? Ale to bohužel není pravda.

Proč je to problém? Mediální obrazy, jimž jsme vystaveni, formují naše vnímání skutečnosti, a to jak pozitivně, tak negativně. Zatímco si hltáním takových mediálních prefabrikátů plníme mysl obrazy zmaru, strachu, podvodů, lží a korupce, měli bychom si být vědomi i toho, že z toho nevyvázneme bez následků. Třeba proto, že skrze rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím ničí naši schopnost adekvátní racionální reakce na svět takový, jaký skutečně je. Vedle toho vyhrocené emoce spolehlivě vypínají rozum.

Svět hodnotíme na základě informací, které jsou v daný okamžik dostupné, které aktuálně (v nějakém čase) držíme v mysli. Intuitivně tak posuzujeme pravděpodobnost možných událostí podle toho, jak snadno nám přijdou na mysl. To je důvod, proč se bojíme létat, ale jezdit autem nám nevadí — vybavíme si totiž mnohem snáze mnohokrát opakované obrazy leteckých katastrof. A to přesto, že nás statistiky ubezpečují, že cestování letadly je až 170krát bezpečnější než cestování autem.

Tomu se říká formát četnosti. Lidé se nerozhodují podle toho, co je podstatné, ale podle toho, co se nejsnadněji vyhodnocuje. Když si naplníme hlavu strachem z nebezpečného, násilného světa plného zlých lidí, teroristů a podvodníků, začneme se podle toho chovat. Což může a taky nemusí být adekvátní zpětná vazba na to, jaký svět skutečně je.

Problém je, že čím nepřesnější, virtuálnější a nepravdivější tato zpětná vazba bude, tím krutější bude cena, kterou za toto zkreslování a porušování zpětné vazby k realitě zaplatí všichni členové takové společnosti. My všichni bychom ve vlastním zájmu měli požadovat od médií co nejpřesnější zpětnou vazbu, byť by byla zneklidňující či neradostná. Bez znalosti skutečného stavu věcí, bez znalosti faktů a vztahů mezi nimi není možné se racionálně a kriticky rozhodovat.

Čímž se vracíme zpátky k tomu divnému článku v MF DNES.

Můžeme se ptát, kdo jsou čtenáři/konzumenti těchto novin a v jakých postojích je podobné zaměření utvrzuje. A jaký vliv to má v souhrnu na jejich rozhodování, chování, intuitivní volby a tak podobně. Ale to je jiná otázka. O tom až jindy.

Podstatné je tohle:

• Jsou-li žurnalisté zaslepeni svým světonázorem či antipatiemi, neplní svou úlohu.
• Jsou-li média mocenskou pákou či vlastnictvím vlivných, neplní svou úlohu.
• Jsou-li média pouze nástrojem ke generování zisku, neplní svou úlohu.