Nemyslel jsem si, že k těm eskapádám na Klinice budu zaujímat nějaký názor. Nejsem žádný levičák a vždycky mi bylo odporné, když jsem si představil, jak asi lid tleskal, když se něco vyvlastňovalo, později i znárodňovalo. Lidu tehdy, žel, nedošlo, jak zároveň s tím přichází o svobodu.

Až publikování fotografií z exekutory dobytého „komunitního centra“ se mnou trhlo. Ó hrůzo, takový bordel tam ti anarchisté zanechali?

Je celkem jedno, nakolik tam ten bordel už byl a nakolik k němu dopomohli vykonavatelé práva, aby si označkovali dobyté území. Podstatná je snaha očernit protivnou stranu v médiích. A hned mi to připomnělo, jak se kdysi televize zapojila do tažení proti Plastikům: „Podívejte se, jak jsou zarostlí, jak chlastají; těm to přece ve vězení bude slušet!“

↗

Snaha očernit protivníka v médiích. Kde jsme se jen s tím už setkali? Repro DR

A tak jsem se teď v úvahách ocitl na jejich straně. Ne že bych chtěl bagatelizovat vlastnické právo, ale vlastnictví přece není jen právo, ale i odpovědnost. Nechat chátrat domy bez užitku a držet je jen ze spekulativních důvodů je zvěrstvo; je to zároveň i bezohledné k těm, kdo ty domy postavili, kdo se o ně starali. Takže pokud někdo pro opuštěný objekt najde dočasné využití, proč ne?

Myslím, že bylo zcestné řešit tady něco pomocí soudu. Pokud vím, tak squateři nikdy vlastnické právo nezpochybnili, tak jakýpak soud? Anarchisté přece soudy neuznávají, tak kdo si od toho mohl něco slibovat?

Dost by mě zajímalo, jaká jednání předtím byla vedena; až podle toho bych si udělal názor, na čí stranu se opravdu přiklonit. Anarchisté měli rozumný důvod: aby chátrající a nevyužitá budova prozatím posloužila dobré věci. Stejně logicky by jim druhá strana mohla vysvětlit, že podmínky se změnily, budova anebo místo se nějak začnou využívat a oni tam už dál nemohou být. To je tak těžké najít argumenty ze stejného soudku?

Že anarchisté pohrdají pravidly? Pokud se pravidla dostávají do rozporu se zdravým rozumem, není na tom nic divného. Asi se teď budeme s anarchismem setkávat víc. Čím méně důvěry ve stát a v jeho instituce bude, tím víc bude přívrženců autoritářského vládnutí na jedné straně, ale i anarchistů na straně druhé; to je přece úplně přirozená reakce. V momentě, kdy to začne vypadat, že zákony nadržují podvodníkům nebo slouží k ponížení obyčejného člověka, je anarchismus úplně přirozenou reakcí.

Že prý jsou to levičáci, ba dokonce tam mají Leninovy spisy, zaznamenal jsem rozhořčení Jiřího X. Doležala na tiskovce. — Jak je to milé: no ano, ať se vzdělávají! Naše děti! Brzy jim dojde, že s Leninem už žádnou díru do světa neudělají. „Kdo ve dvaceti nebyl levičákem, nemá srdce,“ dí jedno pořekadlo, a pak to jde dál: „Kdo jím je i ve čtyřiceti, nemá rozum.“

Když jsem je viděl na tiskovce, zdáli se mi docela rozumní. Takže o naši budoucnost nemám obavy: když je někdo moc neznechutí, za dvacet let to budou ti lepší z nás.