Stíny pohádky o Natálce
Petr FischerNovinářské zpracování dojemného příběhu holčičky, která přežila, ilustruje stav českých médií i jejich přístup k otázkám zásadního významu.
Není pravda, že noviny milují jen špatné zprávy, které jak praví otřelý mediální mýtus, jsou zprávami v pravém smyslu slova. Dobré zprávy také přitahují, ale téměř výhradně ve chvílích, kdy s sebou nesou silnou emoci: zvolení prvního Afroameričana do pozice prezidenta Spojených států, vítězství Barbory Špotákové na mistrovství světa, záchrana topícího se mimina rukama šestiletého chlapce, dobytí nejvyšší hory světa nohou pražského primátora. A dnes nejnověji příběh dvouapůlroční Natálky, která se díky lékařům a vlastní touze po životě dostala z ohrožení života, přestože měla popáleniny na čtyřech pětinách těla.
Záměrně mluvím familiárně o Natálce. Všimli jste si, že tato malá romská holčička, která se stala obětí rasistického útoku, už nemá příjmení? Média si ji přivlastnila jako svého miláčka, objekt touhy a podklad čistých pozitivních emocí publika. Je to přece „naše“ Natálka, součást velké lidské rodiny. Koho tento příběh nedojímá, jako by ani nebyl člověk. Vydírají nás média a zneužívají lidské (ne)štěstí? Anebo zkoušejí diváky, čtenáře a posluchače z lidskosti? A jakou známku jsme z tohoto zvláštního předmětu dostali?
Noviny se předháněly s televizemi o to, kdo tuto malou hrdinku s rodiči odveze z nemocnice, a deník Právo z této ušlechtilé, „dobročinné“ akce udělal hlavní zprávu na své titulní straně. Vidíte, jací jsme krásní, hodní lidé! Natálka se stala symbolem slušnosti, důkazem, že česká společnost přece jen umí zasáhnout proti bezohledným rasistům. Pachatelé byli rychle dopadeni a budou také souzeni (klobouk dolů před policií!); rodina Sivákových si z občanské sbírky mohla pořídit nové bydlení (všechna čest solidaritě občanů!); lékaři nakonec vytáhli dítě z nejhoršího (jsou to opravdoví frajeři, zasloužili by si daleko více peněz, sestry i doktoři!); politici jasně a ihned čin odsoudili (sláva politikům!).
Krásný nový svět Natálky Sivákové nepošpinilo skoro nic… až jeden malý drobný stínek, který se objevil v nejsvobodnějším médiu současnosti. Internetové diskuse pod zprávou o ušlechtilé záchraně malého romského děvčátka musely být zrušeny, protože rasistické výpady a vulgarity už „nebylo lze individuálně mazat“. Hlas lidu, mediálně unisono soucitný a dobrý, nalezl svou doplňkovou odvrácenou stranu, jungovský Stín, který nechceme vidět, a média si ho ani nemohou všimnout, když lidskost velí nabízet ke konzumaci pozitivní emoci.
Byla to připomínka drobná, významem však zásadní. Ani milé lidské city k zachráněné romské holčičce nezakryjí, že vysoce nadpoloviční část majoritní populace nechce mít Romy za sousedy, že drtivá většina romských dětí dál končí ve zvláštních školách nebo propadá, protože se nikdo nezaobírá tím, co pro ně znamená vzdělání a jak vnímají školní rytmus; že majoritní většina je dál přesvědčena o romské lenosti a o bytostných sklonech ke kriminalitě, které jako by patřily do romského genotypu. Útok rasistů ve Vítkově byl nesporně výjimečný, ale nebyl náhodný. Vyrostl z pěkně kompostovaného podloží, které je daleko hlubší a má daleko širší záběr, než si v proudu slz a dojetí nad zachráněnou, leč na celý život postiženou holčičkou připouštíme.
Natálka Siváková bude už navždy symbolem spojení českého majoritního a menšinového romského společenství, svědectvím, že to jde, když se chce. Ale co když je také důkazem, že to jde, jen když jde do tuhého, když jde o život, dokonce o život těch nejmenších? Pozitivní emoce, které se valí mediální krajinou a všelijak se zahýbají a pochybně kroutí, by neměly shořet naprázdno v orgiích lidskosti, i když jsou tak hřejivé. Má-li být Natálka Siváková skutečným symbolem změny, pak se tyto pozitivní emoce musí proměnit v konkrétní činy na osobní i veřejné politické rovině.
Pochybovat o tom cynicky předem by znamenalo říct, že Natálčina bolest a utrpení byly a jsou opravdu kýčovitě zneužity. Opatrnost velí nechat dveře otevřené naději. A čekat na to, že titulní strany českých novin budou jednou zdobit „otvíráky“ menší emotivní ráže — Romské děti jsou ve škole stále úspěšnější! Průzkum: averze vůči Romům nečekaně prudce klesla! Míra romské kriminality klesá k průměru! Romská ghetta brzy budou minulostí!
Apropos: jaké změny?!
Ale souhlasím s Vámi. Dokážu si představit, že během pár let bude Natálka posouzena jako lehce mentálně retardovaná a pak zařazena do praktické školy, protože jí tam bude lépe. Budou u toho média, aby ji prvního září doprovodili do lavice?