Současné vedení ČSSD se očividně rozhodlo udělat všechno pro to, aby letošek byl posledním rokem, kdy tato tradiční levicová strana hrála nějakou významnější roli v české politice. Kdyby snad náhodou šlo o promyšlené rozhodnutí, jehož cílem je definitivně zlikvidovat ČSSD coby značku, nutno pánům a dámám z Lidového domu vyslovit pochvalu.

Ta značka je totiž natolik poškozená, že nemá smysl snažit se ji zachránit. Zdárně směřuje do společnosti brandů jako Občanské hnutí, Unie svobody, Demokratická unie či Věci veřejné, tedy do nicoty, v níž občas zapátrají studenti politologie, když hledají nějaký bizárek do semestrální práce. Anebo kriminalisté, když vyšetřují hospodářskou trestnou činnost.

S ČSSD to je samozřejmě mírně jiný příběh. Jde o stranu s obrovskou tradicí a s obrovským voličským potenciálem. Z čistě komunikačního hlediska se ale domnívám, že vůbec nemá cenu snažit se ji oživovat, naplňovat novým obsahem a tak podobně. To nejcennější, co po sociální demokracii v tuhle chvíli zbývá, je vakuum, jež vytvořila.

A tohle vakuum není tak těžké zaplnit. Kdyby se do toho snad někdo chtěl ujmout, dovolil jsem si sepsat pár rad, jak nastavit komunikaci, aby to pro potenciální voliče i pro média bylo zajímavé.

• Nikdy, ale opravdu nikdy nemluvte jako Jan Hamáček. Nikdy. Mluvte tak, jak vám zobák narostl. Jestli nemáte co říct, mlčte. Historie vám poděkuje.
• Když budete mluvit, mluvte nahlas, překřikujte ostatní, skákejte do řeči, vysmívejte se a napadejte. Jinak si vás nikdo nevšimne. Nečekejte, až vám někdo dá slovo, berte si ho sami.
• To, co chcete říct, říkejte pořád dokola, každému a všude.
• Vykašlete se na sponzorované příspěvky na sociálních sítích. Musíte umět udělat takové haló, že vás lidé budou sdílet sami.
• Musíte umět udělat haló: chopte se témat, která leží na chodníku a nikdo je nezvedá. Chtějte čtyřdenní pracovní týden — ekonomiku to nepoloží. Chtějte razii na exekutory. Chtějte zdvojnásobit minimální mzdu. Chtějte dvojnásobné důchody. Chtějte brutální sektorové daně — operátoři to vydrží, banky jakbysmet. Chtějte veřejnou dopravu zdarma. Chtějte novomanželské půjčky. Chtějte masivní stipendijní programy. Chtějte zastání pro lidi, kteří mají pocit, že na ně spravedlnost kašle. Chtějte plošné odpuštění dluhů pro lidi a od globálních firem chtějte, aby zaplatily, co mají zaplatit. Do posledního haléře. Hned.
• Choďte mezi lidi a poslouchejte je. Nepotřebujete sociologické průzkumy, potřebujete kontakt s živými lidmi.
• Nikdy nekňourejte o Václavu Havlovi a o tom, jak je svět nespravedlivý. Mluvte o občanské neposlušnosti a buďte připraveni být neposlušní.
• Běžte na venkov, tam jsou voliči. Buďte radikální, radikálnější než lidé, s nimiž budete mluvit. Vyvolávejte emoce, jen tak budete moct řídit události, místo abyste se jimi nechali vláčet.
• Staňte se hlasem každého, kdo má pocit, že se mu děje křivda. Říkejte lidem, ať si vezmou moc zpátky.
• Nenechte se uplatit první pozvánkou ke stolu, kde se podává moc, stejně na vás zůstanou jenom zbytky z kuchyně. Radši chvíli hladovějte, najíte se později.
• Nikdy se neusazujte v čemkoliv podobném Lidovému domu. Kancelář nepotřebujete, jenom byste v ní zpohodlněli a ztloustli, a to je nezdravé.

Není zač.