Je to něco, co vás ohromí: prakticky všechno, co Francouzi napsali od středověku po dnešek zajímavého, bylo ve 20.století přeloženo do češtiny. Včetně poezie. Čeští nakladatelé zmapovali kdeco a kdekoho, nemáme v tom bílá místa. Tohle se jen tak v Evropě nenajde, překladů prý vyšlo mnohem víc než v polštině nebo maďarštině. Za poslední století prý nějakých osm tisíc titulů a jen poezie osm set.

Nevěříte? Běžte se podívat do pražské obory Hvězda. Celé patro letohrádku je plné krásných knižních obalů, rukopisů překladů, bibliofilií, dopisů. A to nejsou překlady celé francouzské literatury, ale pouze poezie. Pět století básnictví, od středověku a Villona až po surrealisty a dál. Nechybí jediné jméno z těch, o nichž jsme se učili na romanistice.

Pro romanistu je tahle výstava intimní záležitostí, trochu procházkou po jeho životě a knihovně: tenhle svazek jsem si koupil v antikvariátu na Vinohradské, tuhle knihu jsem poprvé četl v Universitní knihovně, tuhle jsem si koupil v roce 1969 v Jindřichově Hradci těsně před tím, než šla do stoupy, tuhle jsme museli přečíst na zkoušku ze středověké literatury. Milníky osobního života jako málokterá výstava.

Texty zasazené mezi výtvarná díla

V čem je ta výstava jedinečná: texty jsou tam zasazeny do záplavy výtvarného umění 20. století. Autorské grafiky Toyen (je jich tu dvacítka), Reynka, Františka Tichého, Baucha, Švabinského, Jiřího Koláře, Josefa Čapka, Sklenáře. Včetně nádherně erotických Konůpků k Verlainovi či Sklenářovy busty Apollinaira. Velmi slušná přehlídka českého moderního umění, a všechno vzniklo čistě jako ilustrace k francouzské poezii.

Mezi českými výtvarníky jí byl zasažen kdekdo, každý se ji pokoušel interpretovat vizuálně. Kdy nějaká výstava dala naposled dohromady tolik výtvarných špiček? Přes sedmdesát děl?

Tady narážíme na jedno české specifikum: knihy ilustrovaly největší osobnosti umění, a navíc nikoli jen pro bibliofilie v počtu deseti kusů jako v mnoha zemích včetně Francie, ale pro běžnou nakladatelskou tvorbu. Grafiky Toyen či Štýrského měli před očima čtenáři desítek románů i sbírek poezie.

Ta výstava je také holdem vysoké úrovni překladu v českých zemích, několika překladatelským generacím, bez jejichž zprostředkování by cizí autoři neexistovali. Je zase českým specifikem, že francouzskou poezii překládala všechna větší jména českého básnictví, plus nejlepší překladatelé. „Z francouzštiny překládali snad všichni velcí čeští básníci, a to přestože jejich znalost tohoto jazyka nebyla žádná sláva,“ řekl nám autor výstavy.

Kdo všechno ve Hvězdě figuruje? Emanuel z Lešehradu, Vrchlický, Holan, Hrubín, Seifert, Nezval, Reynek, Dyk, Otokar Fischer, Hora, Karel Čapek, Jelínek, Vladislav, Teige, Toyen, Jiří Voskovec, Kopta, Eisner, Milan Kundera, Palivec, Heyduk, Pelán, Jamek… U mnoha z nich tu jsou k vidění jejich rukopisy či strojopisy se škrtanci a vsuvkami.

Ta výstava je také o století výrazné přítomnosti francouzské slovní kultury v Čechách, o tom, že česky mluvící publikum mělo díky ohromné práci překladatelů a nakladatelů k dispozici kompletní francouzskou tvorbu, a celou jejich poezii. Je o tom, jak hluboce ovlivnila české autory. Jak jako málokterá jim pomáhala vymanit se z provinčnosti a z naivity národoveckých veršotepců a přemýšlet a tvořit, jako tvořily špičky světa. Vytvořit literární modernitu.

Čapkův svazek „Francouzská poezie nové doby“, kde přeložil a do českého prostředí přinesl v roce 1920 dosud neznámé francouzské autory, byl pro domácí publikum počátků nového státu zjevením, oknem do nového světa, vstoupil do české poezie jako rovnocenný domácím autorským výtvorům a ovlivnil další běh česky psané poezie.

Francouzská kultura udávala tón světu