Ilegální nádrž, která v Keni zabila desítky lidí, zavlažovala růže pro Evropu

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Dobrovolníci pátrající v troskách, zdevastované domovy, všudypřítomné bahno. Takové obrazy se objevily ve světových médiích poté, co se začala koncem minulého týdne šířit zpráva o průtrži přehradní nádrže Patel, jež zahubila přinejmenším pět desítek lidí a víc než pět set rodin připravila o domov. Stalo se tak v severní části Keni, asi sto padesát kilometrů severně od hlavního města Nairobi.

„Bylo to jako moře vody,“ popisuje stanici Al-Džazíra Veronica Wanjiku Ngingiová, jedna z přeživších. „Mého souseda to zabilo, voda probořila stěnu jeho domu. Byl slepý, takže nemohl utéct. Jeho tělo našli až druhý den ráno.“ Mnohé z mrtvých těl objevili záchranáři víc než deset kilometrů po proudu. Podle úřadů je mezi nimi také přes dvacet dětí.

Isaac Mwaniki musel svou ženu identifikovat v márnici. Dceru se záchranářům naštěstí podařilo zachránit poté, co voda opadla. „Vylezla si na strom, byla unavená, ale naštěstí je v pořádku,“ popisuje vdovec. Další nádrže v oblasti museli v posledních dnech vyprazdňovat a zabezpečovat inženýři, protože i jim hrozilo protržení.

Květiny pro Evropu

Nádrž sloužila soukromé velkofarmě pěstující růže na export do Evropy. Agentura Reuters upozorňuje, že podle keňských vodohospodářů přehrada neměla povolení a byla tedy postavena nezákonně. Zástupce farmy se ovšem hájí tím, že ilegální nádrže byly až dosud tolerovány. Hořká okolnost spočívá v tom, v místní se její výstavbě snažili zabránit právě pro to, že se báli o její zabezpečení. Neúspěšně. Podle pozorovatelů by měla katastrofa vést především k debatě o nedostatečné regulaci exportního byznysu v zemích globálního jihu.

Byznys s řezanými květinami zažil v posledních dvou desetiletích v Keni nevídaný rozmach a stal se významnou součástí jejího exportu. Každá třetí v Evropě prodaná růže pochází právě odsud. Na plantážích zabírajících stále větší území v úrodných údolích severní Keni pracuje víc než sto tisíc dělníků, podle humanitárních organizací často v otřesných podmínkách.

Sucho, pak povodně

Oblast východní Afriky v průběhu loňského roku trpěla ničivým suchem. V některých oblastech Jižního Súdánu dokonce vypukl hladomor, jinde — včetně části Keni — se mu podmínky vážně přiblížily. Letos na jaře přišly místo toho dva měsíce prudkých dešťů, ústící ve smrtící povodně. V Keni, Somálsku, Etiopii, Rwandě, Ugandě a dalších východoafrických zemích zahynuly víc než tři stovky lidí, z toho zhruba polovina právě v Keni. Přes 260 tisíc lidí přišlo o domov a muselo před záplavou utéci.

„Když konečně v březnu přišly deště, všichni jsme si oddechli,“ říká Lane Bunkers z Catholic Relief Service. „Teď po dvou měsících pozorujeme důsledky toho, že suchem postižená půda nezvládá všechnu vodu vstřebat.“ Povodně podle zpravodajů v Keni rovněž zničily tisíce hektarů zemědělské půdy.

„Živobytí mnoha společenství v Keni bylo již tak ohrožené suchem. Bojíme se, že povodně to ještě zhorší,“ říká jeho kolega Euloge Ishimwe z Mezinárodního červeného kříže a půlměsíce. V zemi se vzhledem k situaci šíří též epidemie cholery, která dosud postihla téměř tři tisíce lidí. V Ugandě a Rwandě zase hrozí další sesuvy půdy, jež na počátku měsíce připravily o život na dvě desítky lidí. V různých východoafrických zemích tak nyní několik milionů lidí bude potřebovat pomoc, aby se z následků přírodních pohrom mohli vzpamatovat.

Podle analytiků události posledních let ukazují, jak zranitelné jsou chudé africké státy tváří v tvář stále extrémnějším klimatickým podmínkám - a to přesto, že samy k jejich zapříčinění přispívají jen minimálním množstvím emisí skleníkových plynů. Do budoucna to podle nich znamená nejen snižování emisí, ale také podporu chudým zemím, aby dokázaly posílit veřejné služby, zvýšit odolnost infrastruktury a na budoucí pohromy lépe reagovat.