Stály jsme spolu s šesti romskými dívkami na zastávce v jedné vesnici. Kolem nás projely čtyři motorky a na každé dva polovojensky oblečení místní mladíci. Vyhrožovali nám, že nás zmlátí, protože jsme si dovolily přijet na víkend do jejich vesnice a koupat se v jejich rybníce. Skupinka cestujících, kteří čekali na autobus, se začala nenápadně vzdalovat. Tehdy jsem se poprvé bála o svůj život. Trvalo to několik minut, možná jen jednu, pak přijel autobus a my jsme do něj nastoupily.

Předtím i potom jsem zažila ještě několik konfliktních situací i násilných střetů, nic mne však tolik nepoznamenalo, možná proto, že v ostatních případech jsem nebyla nečinná, šlo o skutečné přepadení a já jsem se bránila, nebo jsem bránila jiné, a nebyl čas, aby mne strach ochromil.