Na Velký pátek se křesťané rozvzpomínají na mučednickou smrt vášnivého a nežného proroka z Nazareta, muže, v němž rozpoznávají sestupující Boží slovo — Božího syna. S událostí Ukřižování pak spojují zásadní obrat v dějinách lidstva i kosmu — vykoupení, spasení, zbožštění. Ježíšovo Ukřižování lze teologicky vykládat rozličně. Důležité ale je, že se nejedná o mýtickou událost kdesi na pomezí krajiny stínů, ale o Boží sestup do skutečného lidského světa i do kosmického života. Ježíšova smrt je konečným Božím přikloněním vůči člověku a stvoření v celé jeho slabosti i síle.

Žijeme v neoliberálním kapitalismu, který osciluje mezi libertinskou pseudo-svobodou a bezuzdným využíváním lidí i přírodních zdrojů. Političtí i náboženští pravičáci si na chvost rádi připínají placku „židovsko-křesťanských základů naší civilizace“, ale tato jejich snaha je marná. Usmířit dogma nepřetržitého růstu, obdiv k mocným a bohatým a pohrdání slabými a chudými s příběhem Zvěstovatele radikálního osvobození nebo s vysvobozením vyvoleného lidu z otroctví není možné. Na málokteré události křesťanského příběhu lze tento rozpor ilustrovat tak ostře jako na Velkém pátku.