Nejbohatší státy světa se rozhodly poskytnout generální pardon bankéřům a poskytly jim finanční podporu ve výši, která by na několik desítek let odstranila hlad, negramotnost i pandemie na celé planetě. Připomíná to zvrácenou verzi biblického roku odpuštění, kdy se měla vracet půda původním majitelům a kdy měli být propuštěni všichni otroci. Jenže ten měl být zaměřen na tu nejslabší část společnosti a poskytnout jí možnost podílet se na správě země. Ne rozházet majetek obce na pomoc nejbohatším.

Milostivé léto je ryze český překlad názvu pro tento rok a akt spravedlnosti. Léto milostivé je překladem hebrejského Jóbel, což je trubka z beraního rohu. Ze slova Jóbel pak vzniklo slovo výročí — Jubileum, které se používá také ve většině evropských jazyků.

Synonymem milosti jsou u nás slitování, soucit, pardon, milosrdenství. To vše navozuje dojem něčeho, co je udělováno tím, kdo k tomu má moc či oprávnění. Tak i konsekvence plynoucí z Milostivého léta mohou být nesprávně chápány jako něco, co je možno konat, pokud jsme dostatečně milostiví. Jenže význam milosti má mnohem hlubší smysl. Biblická milost byla chápána jako součást spravedlnosti, od níž prostě milosrdenství a shovívavost nelze oddělit. I v dílech Caesara a Cicerona najdeme často použití iustitia ve smyslu shovívavost, slitování. Milostivé léto, jako součást křesťanské civilizace, není něčím, co se činí z milosrdenství, je to předpis i závazek.

Idea Milostivého léta popírá v samém principu ideu soukromého vlastnictví, především tedy soukromého vlastnictví půdy a otroků. Podívám-li se na problematiku půdy, je její vlastnění relativně novou záležitostí. Země je tradičně spjata se suverénem — obcí či králem. Její neomezené vlastnění soukromými osobami je vynálezem Západu z doby před 500 lety. Vlastnění lidí bylo v tomto srovnání mnohem méně problematické, má delší historii a také vydrželo relativně dlouho. S jeho následky se potýkáme dosud.