Dnes může takový titulek znít poněkud překvapivě. Kdo by se chtěl zastávat politické strany, jejíž předseda se chová velmi neslušně, kolem nějž se seskupují podivná individua a množí jedna aféra za druhou. Kdo by se chtěl zastávat strany, u jehož předsedy je zjevné, že nemá ve vrcholné politice už dlouho co dělat. Kdo by se chtěl zastávat politické strany, jejíž místopředseda si zadal s mafiánskými strukturami, což se tento týden prokázalo.

Ve včerejším vydání tohoto deníku Lukáš Jelínek ukázal, odkud vedla cesta ODS k dnešnímu stavu, jeho argumenty jsou přesvědčivé. Na druhé straně, ODS během devatenácti let dokázala v české společnosti mnohé a je velmi důležité, že od samého počátku obsadila pravý pól našeho stranického spektra a po celé období jej neopustila. Stejně důležité je, že od poloviny 90. let máme pevně obsazen i levý pól a celkově náš stranický systém tak vykazuje značnou stabilitu. Mnohem vyšší než sousední Slovensko či Polsko. Koneckonců právě polský příklad ukazuje, jak nezdravé je, když se jeden z těchto pólů vytratí. Ať už to bylo dříve v případě pravice a nyní levice.