Cílená likvidace naší paměti?
Táňa FischerováDružstevnictví založené na solidaritě a spolupráci je jedním z pilířů demokracie. V České republice má prvorepublikovou tradici, o které však málokdo ví.
Protesty zemědělců proti chování řetězců a nízkým výkupním cenám se opakují periodicky a bez valného výsledku. Zdá se, že řetězce se nedají spoutat a vinou našich zastupitelů, kteří je povolovali v míře, jaká není nikde jinde v Evropě, je jich u nás jako hub po dešti.
Už Goethe kdysi řekl, že obchod je jedním ze zel. Měl dar, že viděl, co jiní ne.
U nás v roce 2007 vyšla knížka Ladislava Feierabenda Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Objevila ji Naďa Johanisová zapadlou v jedné anglické knihovně, přeložila ji, a s nakladatelem Ivem Stehlíkem jí pomohla u nás na svět. Už úvodní slova L. Feierabenda stojí za citování.
Neznám takové statistiky v dnešní době, ale řekl bych, že nejen v zemědělství jsou dnes v převaze především velcí vlastníci a velké podniky a drobní podnikatelé nejsou dnes schopni vytvořit konkurenci k lobováni velkých podnikatelů.
Bez spravedlivějšího rozdělení majetku těžko vznikne spravedlivější vliv na rohodování.
Samozřejmě dneska, by pro většinu lidí práce v zemědělství nepřinášela takovou životní úroveň jakou si představují jako standart v západním světě. Dovedu si, ale představit, jak i náš stát přiděluje malá políčka lidem, kteří nemohou sehnat zaměstnání rekvalifikuje je na "zahrádkáře" aby si na nich vypěstovali zdravou zeleninu a nějaké to jablko a švestku, aby v důsledku špatné finanční situace nemuseli ještě kupovat nekvalitní potraviny. Proč si nepřiznat, že i u nás jsou na tom něktěří lidé chudobně jako v rozvojích zemích.