Marek Tomek výstižně popsal způsob, jímž se cestující, povětšině vinou Českých drah, nenápadně loučí s pravidelnou osobní dopravou na některých regionálních tratích, často ale i s tratěmi samými. Způsob zániku popsal na příkladu jiné služby, hospodské: Nejprve točit podměrečné pivo, pak je zdražit, zmenšit porce jídla, zdražit je, pak pro malý zájem přestat vařit, a až nechodí skoro nikdo, hospodu zavřít. Což je logické, přeci se nebudete trápit v prodělečné hospodě.

Tak také České dráhy mají k ukončení provozu na místní dráze vlastně dost pádných důvodů: Řečeno s nadsázkou — má smysl kvůli čtyřem párům vlaků denně držet koleje lesklé? Podobnou otázku si klade i krajská rada: Má smysl dotovat (a u Českých drah objednávat) provoz na regionální trati, když už stejně nezajišťuje dopravní obslužnost v přijatelném rozsahu? Pochopitelně, při zhruba pětadvacetiprocentní dopravní schopnosti nemá smysl vláčet po trati poloprázdný motorák, protože lidé stejně musí z pětasedmdesáti procent jezdit jinak. A kdo má možnost přizpůsobit své cestování tak ubohému jízdnímu řádu? — Několik důchodců a pár turistů. Jen blázen by takový provoz obhajoval.