Ač mě vývoj mého osudu (tedy křehká souhra mých vědomých a nevědomých kroků) zanesl k životu emancipované ženy, s ženskými hnutími jsem měla vždy jednu potíž. Mám z nich nepříjemný pocit, že způsoby, jimiž se snaží emancipace dosíci, a hodnotící pohled, kterým se na věc dívají, jsou zrcadlem metod a vidění „utlačovatele“.

Obraz ženy, který se zračí v jejich jednání, mne děsí svou racionalitou, mužným vymezováním hranic, agresivní sebeobranou a přísnou kontrolou. Někdy mám dojem, že je spíš — jako ostatně každý společenský proces, v němž se ubitý princip dovolává odpíraného práva nikoliv svou podstatou, ale už jen poukazem na spravedlnost — smutným svědectvím o tom, jak naše civilizace ženský princip vyprázdnila a zaměnila symptomy s obsahy.

V paklíku hermetických věd se zabývám také čínskou Knihou proměn, která je excelentním průzkumem souhry ženského a mužského principu a možností jejich zapletení. V tomto pojetí se principy vzájemně vyrovnávají, převrací se entropií ve svůj opak a znovu se vracejí v nových podobách, nikdy však nemizí. Zákon zachování energie je zakotvený v základu čínského vidění světa jako neustálého vyrovnávání dvou základních protikladů.

Když se podíváme na naši civilizaci z hlediska tohoto principu, nemůže našim očím zůstat skryto, jak zároveň s vytlačováním ženského principu z našeho vědomého žití v některých rysech narůstá jeho mnohdy zotročující úloha v nevědomém podhoubí našich životů. V našem mužům nadržujícím světě jsme až překvapivě často hodnoceni podle stupně vyžehlenosti košile; čest či ideál, tyto výsostně mužské hodnoty, už dávno ztratily svou argumentační platnost oproti „nebezpečí“, „nejistotě“ či dokonce „nepraktičnosti“.

Ženské ochranné a pečovatelské hodnoty jsou posledním argumentem a pohodlí — nejsilnější zbraň ženské manipulace, jejíž magickou sílu zná každý psycholog — jediným povoleným způsobem života. Našemu duchu vládne matérie, tedy žena, kterou materiálním zaměřením svého ducha, tedy muže, potlačujeme. Šovinisté jsou často nejvíc pod pantoflem, logikou psychiky jsou to oni, kdo jsou ženským principem nejvíce ohroženi. A bity jsou obě strany.

Ráda bych tento úsečný výčet doprovodila útěšnou moudře ženskou radou, co dál, jak prosadit bezbrannost a křehkost v bojujícím světě a ideálu vrátit přitažlivost víry a naděje. Nevím, ale děkuji všem ženským hnutím, že se o to pokoušejí a fandím idealismu v jeho lásce k životu. Jsem pro kvóty, neboť ženskou intuicí česká politika opravdu nevyniká, ale přemrštěný protekcionismus, který je z nemalé míry výsledkem feminizace českého školství, považuji v mnoha ohledech za nešťastný. Jsem pro rovnost a emancipaci obou stran, jejichž uplatňování nás zavede do hloubek, v nichž se jejich obsahy vzájemně promění a nově vymezí.