Odchody vlivných členů z TOP 09 v Jihomoravském kraji a jejich přestup ke KDU-ČSL v čele s krajským hejtmanem Janem Grolichem rozvířily debatu nejen o adekvátnosti takového počinu, ale především o smyslu existence a budoucích perspektivách TOP 09 na české politické scéně.

TOP 09 vznikla v červnu 2009 coby nová strana založená bývalým předsedou KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem a skupinou jeho věrných spolustraníků, kteří s ním opustili řady lidovců po vsetínském sjezdu strany, na němž byl k jejich nelibosti zvolen předsedou dlouholetý Kalouskův rival Cyril Svoboda.

Ačkoliv Kalouskova skupina tvořila jen něco kolem 4 % členské základny lidovců, byly odchody vlivných straníků pro lidovce dost zdrcující s ohledem na poslanecký i senátorský klub a také dosavadní výraznou stranickou elitu, včetně předních komunálních a regionálních politiků zejména v českých krajích.

Právě odchod těchto lidoveckých matadorů do jiné strany významně přispěl k poklesu podpory KDU-ČSL ve sněmovních volbách o rok později pod 5% hranici a její absenci v dolní komoře na jedno volební období. Ačkoliv se lidovcům povedl roku 2013 comeback, byly těmito okolnostmi vztahy obou stran pro další budoucnost silně pošramoceny.

Druhou skupinu zakladatelů TOP 09 tvořili politici jiných stran (za všechny zmiňme např. poslance ODS Františka Laudáta) a taktéž dosud nestranické a politicky neaktivní osobnosti. Do čela strany byla pak postavena specifická osobnost: bývalý ministr zahraničních věcí v Topolánkově vládě za SZ, senátor kdysi zvolený za ODA a US-DEU, bývalý kancléř prezidenta Václava Havla a předseda Mezinárodního helsinského výboru, potomek významného šlechtického rodu a majitel rozsáhlého panství na pomezí jižních a středních Čech, Karel Schwarzenberg.

Volebně nejúspěšnější představitelka havlovské pravice

TOP 09 se identifikovala coby konzervativní strana, avšak od počátku své existence se rozhodla vyplňovat prostor, který byl v českém stranickém systému vždy obsazen svébytným aktérem, představujícím tzv. havlovskou pravici, tedy menší pravicovou stranu, která se ovšem ve světonázorovém sporu dvou archetypálních osobností české polistopadové politiky Václava Havla a Václava Klause vždy stavěla na Havlovu stranu a byla reprezentována lídry patřící mezi Havlovy osobní přátele.

TOP 09 se tak stala po ODA, US-DEU a v jistém smyslu i po Bursíkově SZ další mutací havlovské pravice na české politické scéně. Na rozdíl od svých předchůdkyň, které nikdy nedosáhly výše než na jednociferné volební zisky, byl však první výsledek TOP 09 ve sněmovních volbách roku 2010 naprosto fenomenální: 16,7 %.

Stalo se tak především s ohledem na dva další faktory: dlouhodobé upozorňování na fakt, že voliči do té doby hegemonní ODS jsou z velké části jiného názoru na prohlubování evropské integrace i členství v dominantní Evropské lidové straně (EPP) než strana samotná, vedlo k definici TOP 09 coby strany pravicové a přitom proevropské, čímž se odlišila od ODS a vytvořila si slušný voličský potenciál.

Zároveň začalo na přelomu prvního a druhého decennia docházet k postupné generační obměně, kdy do voličského věku začali přicházet občané narození už po listopadu 1989, což znamenalo novou výzvu pro přicházející politické formace. Této poptávce navíc nahrály velké korupční kauzy a fenomén tzv. kmotrů v řadách dvou nejsilnějších stran, znamenající voličské odlivy a postupné přepisování politické mapy ČR. Přidáme-li k tomu charismatický faktor lídra Karla Schwarzenberga, zrodil se slušný potenciál voličského růstu.

Nepopulární reformátoři a rádoby lídři (protibabišovské) opozice

V Nečasově vládě v letech 2010—2013 to byla právě TOP 09, kdo nesl nejvíce nepopulárních neoliberálních změn, které prováděli především ministr financí Miroslav Kalousek a ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Po neslavném konci této vlády však další, tentokrát předčasné volby do Poslanecké sněmovny v říjnu roku 2013 přinesly TOP 09 relačně skvělý výsledek. Podpora sice klesla na 11,9 %, nicméně po nepopulárních krocích ministrů předchozí vlády a jejím neslavném konci bylo možno výsledek jednoznačně označovat za úspěch.

Nepochybně k němu opět silně přispěla popularita Karla Schwarzenberga coby poraženého finalisty historicky prvních přímých prezidentských voleb v lednu 2013.

V následujících letech se postupně zformovala dominantní polarizace české politické scény kolem osobnosti Andreje Babiše a jeho hnutí ANO, které vyhrálo další volby v říjnu 2017. TOP 09 se pokusila hrát roli čelné protibabišovské opozice a její nový předseda Miroslav Kalousek se v letech 2015—2017 pokoušel stylizovat do pozice hlavního dědice odkazu listopadu 89 a Václava Havla, čehož symbolem se stalo jeho známé pouliční vystoupení s tibetskou vlajkou v době návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga v ČR na jaře 2016.

Tato stylizace se však více než nezdařila a TOP 09 v dalších volbách do Poslanecké sněmovny jen velmi těsně překročila pětiprocentní hranici a se ziskem 5,3 % obsadila pouhých sedm poslaneckých křesel. Nadějí bylo snad jen nadprůměrné množství preferenčních hlasů pro jejího mladého poslance Dominika Feriho v Praze, jenž na sebe dokázal následně strhávat mediální pozornost a proslul svojí srdnatou aktivitou na sociálních sítích, která mu vynesla statisíce fanoušků. Na jaře 2021 však jeho kariéra skončila neslavně obviněním ze znásilnění a následně složení poslaneckého mandátu.

Předsedou TOP 09 byl v letech 2017—2019 Jiří Pospíšil, jehož hvězdná hodina v české politice byla již tehdy minulostí a jeho předsedování růst preferencí nepřineslo. Neúspěšně skončila i jeho snaha stát se pražským primátorem v komunálních volbách 2018. Jeho nástupkyně v čele strany, poslankyně Markéta Pekarová Adamová, pak TOP 09 nasměrovala společně s ODS a KDU-ČSL do koalice SPOLU, která vznikla na podzim 2020 a následně zvítězila ve sněmovních volbách na podzim 2021.

Koalice SPOLU sice TOP 09 zajistila další vlivné působení v české politice po následujících pět let, nicméně zároveň taky znamenala začátek zřejmě definitivního úpadku této strany.

Splývání s ODS ve SPOLU

Období koaliční spolupráce v rámci SPOLU bylo paradoxně začátkem úpadku preferencí TOP 09 s ohledem na několik zásadních faktorů. Zaprvé, strany koalice začaly v rámci jednotného subjektu významně splývat. Šlo totiž o spolek, který neprošel pouze jedněmi volbami, nýbrž vydržel funkční po celé další čtyřleté období až do dalších sněmovních voleb a jeho značka byla navíc petrifikována skrze účast ve volbách nižšího řádu.

Jakkoliv bylo nesporným cílem členů vedení stran společnou značku posílit, bylo to paradoxně na úkor stranických značek samostatně.

Zadruhé, Petr Fiala nejpozději od vzniku SPOLU posunul ODS ideově velmi výrazně směrem k pozicím někdejší havlovské pravice, a naopak ODS se definitivně rozešla s politiky, kteří představovali poslední pozůstatky klausovské éry. Za všechny zmiňme například Jana Zahradila.

V praxi ovšem tento ideový posun ODS znamená téměř zaměnitelnou ideovou pozici s TOP 09 a definovat smysl samostatné existence „proevropské pravice“ lze stále náročněji a s odkazem na spíše podružné aspekty, jakými je například členství v eurostranách a frakcích v Evropském parlamentu.

A konečně zatřetí, s úmrtím Karla Schwarzenberga v roce 2023 a odchodem Miroslava Kalouska ze strany TOP 09 fakticky ztratila nejvýraznější osobnosti, které kdysi významně osmyslňovali její samostatnou existenci. Řada konzervativních politiků, kteří ještě po roce 2013 představovali její poslanecký klub, již ze strany odešla (za všechny zmiňme např. Pavola Lukšu, Jitku Chalánkovou nebo Ninu Novákovou).

Z mladších politiků TOP 09 byla jedinou výraznější tváří jen Markéta Pekarová Adamová, jež ovšem odešla z politiky po loňských sněmovních volbách. Nový předseda Matěj Ondřej Havel mezi výrazné charismatické lídry nepatří a širší veřejnosti je prakticky neznámý.

Poslední aspekt krize strany je spojen s jejím samostatným působením na komunální a krajské úrovni. Nejpozději od krajských voleb roku 2020 TOP 09 fakticky nevystupuje na žádné úrovni jako samostatná strana, nýbrž působí v nejrůznějších variantách volebních koalic. Nejčastěji je to ve větších městech s ODS (Brno), případně v rámci někdejšího SPOLU i s lidovci (např. Ostrava, v roce 2022 i Praha a Plzeň), jinde ve dvou s lidovci (České Budějovice) nebo se Zelenými a dalšími liberálními formacemi. Málokdy již se STAN.

Každopádně lokalit, kde by TOP 09 kandidovala zcela samostatně a byla úspěšná, je již naprosté minimum. Strana neschopná vystupovat v prakticky žádných volbách zcela samostatně je odsouzená k brzkému zániku.

Řízený zánik jako důstojný konec

Jihomoravský přechod k lidovcům je jednou, nikoliv však jedinou možnou cestou, jak více než patnáctiletou cestu TOP 09 českou politikou definitivně uzavřít. Zdálo by se, že jde o svého druhu odplatu za někdejší Kalouskovu secesi od lidovců v roce 2009, nicméně situace je složitější. Kdo zná dlouhodobě osobní vztahy předsedy KDU-ČSL a jihomoravského hejtmana Jana Grolicha s jeho náměstkem Markem Sovkou, ten spojením obou výrazných postav krajské politiky na jižní Moravě nebyl překvapen. V jiných krajích podobné osobní vztahy nejsou a přesuny jedním směrem proto nastávat spíše nebudou.

Nabízí se proto spíše varianta spojit se se stranou, s níž TOP 09 v posledních letech nejvíce ideově a programově splývá, a tou je bez pochyby ODS. Podobně jako v případě sloučení ODS s někdejší Křesťanskodemokratickou stranou (KDS) by mohlo dojít ke kolektivnímu včlenění TOP 09 do ODS a následnému otevření možnosti pro jednotlivé členy přejít i do dalších stran jednotlivě, pokud by jim některé jiné relevantní subjekty byly bližší.

Nabízí se přirozeně KDU-ČSL a STAN, ale taktéž Piráti či Zelení. Všechny tyto strany bez ohledu na preference představují od sebe odlišitelné ideové opce, jedinečné svým ideovým a organizačním profilem. Což se o TOP 09 již delší dobu říct nedá.

Potenciální integraci tohoto typu se zbývající členové a funkcionáři TOP 09 budou zřejmě srdnatě bránit a argumentovat potřebou udržení svébytné a hrdé TOP 09 coby strany velkých postav minulosti. Z odkazů na politické působení zvěčnělého Karla Schwarzenberga či na politiku strany v bývalých vládách však existenci donekonečna obhajovat nelze. Zejména s ohledem na fakt, že její vlajkovou lodí dlouhodobě bylo téma rozpočtové odpovědnosti. Tato kompetence se totiž z její politiky v posledních letech zcela vytratila.

A působí-li hrdost na sebe sama jako uzavřenost před světem, jakož i svého druhu sebestředná elitářská arogance, jde o začátek nevyhnutelného pádu do politické propasti.