Sedmdesát jedna let a tři neděle po Křišťálové noci vyhlásili ve Švýcarsku zákaz stavby dalších minaretů k islámským modlitebnám. Když se před padesáti devíti lety stavěl Eisenhüttenstadt, tehdejší východoněmecký ministr průmyslu hrdě prohlásil, že toto město nebudou hyzdit žádné věže kostelů. Dnes v Německu opět stojí synagogy a v městech stavěných bolševiky najdeme nejen věže kostelů, ale i svatostánky dalších náboženství.

Ale Švýcaři svým referendem konečně ukázali, co si myslí nejen oni, ale přeneseně i většina Evropanů, a jak je to s naší deklarovanou demokratičností a obhajováním lidských práv. Dělat si legraci z proroka by nám šlo. Když ovšem umělci zobrazují Ježíše ve skandálních scénách, vesele je zakazujeme, nebo se o to alespoň pokoušíme. U nás jsme již výstavbu mešity s minaretem zakázali — v Teplicích. Švýcarský zákaz minaretů bude zamítnut soudem, ale my víme, že nesnášenlivost si začala vybírat svou daň. Švýcarští katoličtí biskupové to řekli jasně: „zákaz nemíří na minarety, ale proti náboženské snášenlivosti“. Představitelé švýcarských církví zákaz minaretů odmítli, ale co jejich členové?

Válka proti terorismu a odporná xenofobní propaganda přinášejí své plody. Jedno náboženství je označeno za satanské, druhé jako nositel civilizace a demokracie. Ať žije přímá demokracie! Díky ní máme možnost vidět, co z nás tato politika společného nepřítele udělala.

Ale nepřítelem nejsou náboženství. Jsou jím fanatici nebo hrabivci, kteří s námi manipulují, aby dokázali prosadit svou moc a své špinavé obchody. Potřebujeme více přímé demokracie, abychom jim v tom zabránili. A je dobře, že nám občas bude sloužit co by výstražný maják.

Jako křesťana mě děsí, že jednou se budou zase zakazovat věže kostelů, nebo vypalovat synagogy třeba s odůvodněním, že největšími kolonizátory a obchodníky s otroky byly lidé, kteří se neštítili své působení zastírat právě rouškou těchto náboženství.