Ve středu odpoledne rozhodne Rada Českého rozhlasu o jméně nového generálního ředitele. V prosinci radní zúžili počet kandidátů z původních šestadvaceti na pětici finalistů.

Do užšího výběru se dostali děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert, novinář a právník Tomáš Němeček, ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek a náměstek ředitele Českého Rozhlasu René Zavoral.

Jednání Rady ČRo začíná ve 14:00, jeho součástí budou veřejná slyšení všech pěti kandidátů na post generálního ředitele. Každý z nich bude mít třicet minut na představení své vize fungování veřejnoprávního rozhlasu, z toho patnáct minut na prezentaci svého projektu, zbytek bude vyhrazen na dotazy radních.

Rada ČRo je devítičlenná, ke zvolení generálního ředitele je potřeba obdržet šest hlasů, tedy dvě třetiny. Volba generálního ředitele proběhne v čase, kdy předseda ČRo Petr Šafařík čelí kritice především z řad politiků hnutí ANO.

Mezi údajnou korespondencí premiéra Bohuslava Sobotky, kterou zveřejnil neonacistický server White Media, je totiž také několik dopisů právě od Šafaříka. Předseda Rady ČRo je nicméně označil za podvrh.

Oproti minulosti Rada ČRo zveřejnila na svém webu kandidátské projekty všech uchazečů. Zveřejňujeme proto vše podstatné z projektů pěti finalistů.

Jakub Končelík: ČRo neexistuje proto, aby generoval zisk

Děkan Fakulty sociálních věd UK v Praze považuje Český rozhlas za zdravou instituci, jeho hospodaření za bezproblémové, ČRo má podle něj stabilizované příjmy a čelí minimálním rizikům. „Rozhlas je největší a nejzářivější médium českých dějin,“ píše.

Radií je prý mnoho, Český rozhlas ale jediný. Hned v úvodu svého projektu nicméně upozorňuje, že si jednotlivé stanice ČRo vzájemně konkurují, podle něj je programová skladba nepřehledná a zacílení nepromyšlené.

Končelík by na pozici generálního ředitele zřídil Dramaturgickou radu, která by řešila obsahovou strategii všech stanic. „Obsah jednotlivých stanic,“ tvrdí Končelík, „musí jednak ladit s jejich primárním vymezením a jednak odbourat vzájemné cizopasení a překryvy.“

Zároveň podle něj musí být každá stanice plnohodnotným rozhlasem, stanicí, kterou lze poslouchat jako celek. Prosazoval by názorovou a investigativní práci, obnovil by tradiční formáty, především reportáže.

Sledovanost či poslechovost by odsunul z centra pozornosti, primárním cílem je, tvrdí Končelík, služba veřejnosti. Za nejdůležitější úkol nového vedení pak považuje péči o zaměstnance.

„Pojďme dát větší, ale jasně definovaný prostor práci rozhlasáků. Právě oni jsou rozhlasem. Managment existuje jen a pouze proto, aby rozhlasákům stavěl i hájil podmínky, ne proto, aby jim organizoval a hlídal řemeslo,“ píše Končelík o několik stránek dále.

ČRo by podle něj měl klást důraz na kvalitu a pestrost formátů i obsahu a především důraz na osobnosti za mikrofonem. „Nehledejme jen celebrity a profesionální mluvící hlavy, co jsou slyšet všude vůkol, ale skutečné osobnosti života, osobnosti tématu,“ pokračuje.

Kapitolu o hospodaření otevírá tvrzením, že Český rozhlas podle něj neexistuje proto, aby generoval zisk. Navrhuje sestavovat rozpočet s mírnou rezervou a hospodařit tak, jako by byl rozhlas rodinou: „Nevystavit jej otřesům, nezadlužovat, ale zároveň umožnit zaměstnancům žít důstojně a hrdě.“ Končelík by chtěl posílit regionální studia a na vedoucí pozice by hledal kandidáty spíše uvnitř rozhlasu.

Michael Kralert: Programová asymetrie a přezaměstnanost

Ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT ve svém projektu současnou situaci Českého rozhlasu popisuje značně kritickým tónem. Podle něj se nachází v neutěšeném stavu, jehož příčiny spatřuje v programové asymetrii, složitém systému řízení a netransparentním hospodaření.

Mimo jiné kritizuje přezaměstnanost. „Osobní náklady tvoří nejvýznamnější nákladovou položku rozpočtu a jen za posledních pět let při stagnujících příjmech a relativně nízké inflaci vyrostly o osmnáct procent, tj. o 163 milionů korun,“ píše v kapitole o hospodaření.

Navrhuje proto provést analýzu produktivity práce, a to na základě personálního auditu. V případě svého zvolení slibuje efektivnější využití kapacit a talentu interních zaměstnanců. Přezaměstnanost přitom identifikuje především v oblasti infrastrukturních a podpůrných procesů, všímá si také nízké motivační složky mzdy vázanou na výkon a kvalitu.

Český rozhlas podle Kralerta stojí před třemi základními výzvami, těmi jsou konsolidace programové nabídky, konsolidace ekonomiky a konsolidace vnitřní organizace a systému řízení. Chtěl by posílit výnosy, snížit náklady, zjednodušit organizační strukturu.

Pokud jde o programovou strategii, upozorňuje, že Český rozhlas vysílá na jedenadvaceti rozhlasových stanicích s nejednotnou identitou. Navíc podle něj vinou nízké koordinace vznikají programové duplicity.

„Český rozhlas by měl nadále provozovat čtyři analogově a digitálně šířené celoplošné stanice vysílající 24 hodin denně a ponechat síť regionálních stanic,“ píše Kralert s tím, že by v regionech vyžadoval zvýšení efektivity a vzájemnou koordinaci. Navrhuje také zřízení programového centra pod vedením programového ředitele.

Celoplošné plnoformátové stanice by profiloval takto: Radiožurnál jako moderní informační rádio se zpravodajsko-publicistickým zaměřením, ČRo Dvojku jako generační rozhlasovou stanici, Vltavu jako kulturní stanici a ČRo Plus jako stanici mluveného slova s profilací po vzoru ČT24. Podle Kralerta bude nové vedení muset řešit absenci celoplošné stanice pro mladé lidi.

V závěru svého projektu pak Kralert zdůrazňuje, že se ČRo musí zabývat legislativními a mediálními změnami, nikoli jen pasivně nebo retroaktivně. Pokud by byl zvolen generálním ředitelem, slibuje, že vypracuje plán legislativních úkolů na celé funkční období, který jasně stanoví cíle a priority, kterých hodlá Český rozhlas dosáhnout a formou legislativních změn prosadit.

Tomáš Němeček: problém je nedůvěra zaměstnanců ve vedení ČRo

Novinář a právník označuje svou vizi titulem svého projektu: Český rozhlas nejlepší veřejnoprávní rozhlas ve střední Evropě. Na rozdíl od ostatních kandidátů tvrdí, že základní organizační struktura rozhlasu je nastavena správně.

Velký důraz klade na rozvoj nových médií, na který by se měl podle něj ČRo co nejrychleji adaptovat. Všímá si také nízké průhlednosti, pokud jde o hospodaření ČRo. Za fatální problém pak označuje selhání manažerské kultury, které podle něj vedlo k odstoupení generálního ředitele a vypsání výběrového řízení na jeho následovníka.

„Zaměstnanci mají na základě svých letitých zkušeností hlubokou nedůvěru ve vedení rozhlasu,“ píše Němeček s tím, že náprava tohoto neblahého stavu potrvá dlouho. Podle něj se sice zaměstnanci na rozdíl od situace v jiných médiích ve velké míře identifikují se značkou ČRo, avšak zároveň nedůvěřují svému vedení.

Zaměstnanci prý mají pocit, že je od nich vedení odtrženo, že chaoticky spouští, mění, slučuje a ukončuje jednotlivé projekty, pořady i celé stanice. Kritizuje také nepotismus, tedy zaměstnávání členů rodiny nebo bývalých členů Rady ČRo, a korupci.

Navrhuje, aby ČRo zveřejňoval ve strojově čitelném formátu smlouvy, a to i zpětně, v rozsahu podle zákona o registru smluv. Pokud bude zvolen, slibuje, že se zasadí o každoroční zveřejňování platů managmentu, volá také po zveřejňování rozpočtu v uživatelsky přijatelnějším formátu.

Pokud jde o zaměstnance, nechal by si každé dva roky od externí agentury provádět pod podmínkou anonymity průzkumy kvality pracovního života. Podle něj je obci novinářů Český rozhlas vnímán jako méně náročné prostředí, méně zaměřené na výkon. Proto by zavedl vyhodnocování produktivity u standardní rozhlasové práce a vyhodnocování kvality u prémiového obsahu.

V neposlední řadě zdůrazňuje, že Česká republika zaznamenává prudký nárůst chytrých telefonů. „V roce 2014 podle průzkumu agentury Mediaresearch poprvé počet jejich uživatelů (59 %) překonal počet uživatelů klasických mobilů.“ Proto očekává nárůst poslechu rozhlasu přes smartphony.

Navrhuje proto produkty, které budou na trend reagovat. Pro uživatele Radiožurnálu tzv. Přehled do kapsy, který by umožňoval stažení do mobilu a který by byl stručným přehledem politického, společenského, ekonomického a sportovního dění včetně výběru z tisku. Pro uživatele Vltavy a Wave navrhuje podobně Hudbu do kapsy, který by posluchačům umožnil poslech formou streamování.

Němeček by nakonec posílil také roli regionálních studií. „ČRo zde prakticky rezignoval na posluchače mladší padesáti let,“ tvrdí s tím, že je stávající posluchačská skupina v regionech konzervativní v návycích a citlivá na změny.

V samém závěru svého projektu se Němeček věnuje také webu Českého rozhlasu. Podle něj potřebuje zjednodušení a grafické vyčištění s důrazem na hlavní zprávy dne. Do pravé lišty by umístil nabídku reportáží, mluveného slova a hudby, níže pak analýzy a blogy ČRo Plus. Současný web je dle jeho mínění nepřehledný.

Tomáš Skřivánek: ČRo Dvojka bude primárním zpravodajským kanálem

Ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty v úvodu svého projektu tvrdí, že koncepce z roku 2009 deklarovala úspory v managmentu a zeštíhlení provozu, avšak stal se opak. Chce proto situaci napravit, slibuje audit stávajících procesů a pracovních pozic.

Nárůst pracovních pozic prý způsobil především vznik duplicitní struktury v podobě Centra zpravodajství. „V ČRo dnes působí víc editorů než redaktorů, kompetence mezi nimi jsou nejasné a mezi stanicemi panuje rivalita,“ zdůrazňuje Skřivánek, který se ve své vizi na zpravodajství zaměřuje primárně.

Za zlom ve vysílání ČRo v oblasti zpravodajství přitom označuje rozjezd ČRo Plus. Podle něj je třeba z této nové stanice mluveného slova udělat kontinuální, zpravodajsko-publicistický přehled toho, co se děje ve společnosti a v politice. Pokud by byl zvolen generálním ředitelem, rozvoj ČRo Plus by byl jeho prioritou.

Pokud jde o reorganizaci Centra zpravodajství, Skřívánek slibuje vznik tří nových redakcí. Jednalo by se o redakci všeobecného zpravodajství pro stanice Plus, Wave, Vltavu a Radiožurnál, redakci ekonomiky pro Plus, Wave, regiony a Radiožurnál a redakci životního stylu pro Dvojku a Radiožurnál.

Dosud uzavřená komunita zahraničních zpravodajů by se podle Skřivánka měla více otevřít, slibuje také zřízení postu zpravodaje ČRo v Číně. Za klíčovou prioritu pak označuje programové vymezení, profilaci jednotlivých stanic a vyřešení jejich tematického překryvu. Mluví především o vztahu mezi Radiožurnálem a Dvojkou a mezi Radiožurnálem a ČRo Plus.

Zatímco Radiožurnál by se měl profilovat směrem k oslovení věkových skupin se středem mezi třiceti a čtyřiceti let věku, Dvojka musí být jasnou rodinnou stanicí s lifestylovými prvky a Vltava stanicí kulturní, ČRo Plus by pak měla postupně přejít na skutečně zpravodajsko-publicistickou bázi, měla by být primárním nositelem zpravodajského obsahu Českého rozhlasu podobně, jako jím je ČT24 v České televizi.

Skřivánek zároveň tvrdí, že do rozhlasového zpravodajství je potřeba v masovějším měřítku zahrnout zpravodajství v reálném čase, sociální sítě a využití mobilních technologií. Český rozhlas podle něj musí investovat do sledování exkluzivní agendy, musí posilovat specializaci a datovou žurnalistiku a nepřebírat témata komerčních médií ani jejich styl.

„S tím souvisí potřeba zcela nového způsobu zpřístupňování zpravodajského obsahu mladému posluchači,“ dodává s tím, že by zavedl tvorbu obsahu ve formě krátkých příspěvků vhodných pro on-line a pro sdílení jako součást multiformátových zpráv. Za úvahu podle něj stojí také roztříštěný systém webů jednotlivých stanic.

Pokud jde o regionální stanice, ze jeden z jejich problémů považuje nedostatek kapacit pro výrobu vlastních programů, zejména ve zpravodajství. V kapitole věnované hospodaření se pak pozastavuje nad neefektivním vynakládáním financí. Slibuje, že hospodaření ČRo povede maximálně transparentně.

René Zavoral: ČRo jako důvěryhodná a otevřená instituce

Zavoral se o post generálního ředitele uchází zevnitř instituce, dosud byl náměstkem ředitele. Jeho projekt také neslibuje žádné radikální změny, spíše poklidnou kontinuitu.

Podobně jako Skřivánek se také on nicméně zmiňuje o tom, že se model, v němž Centrum zpravodajství dodává všem stanicím zpravodajství a aktuální publicistiku, ukazuje být po třech letech existence zbytečně robustní, a to z důvodu zdvojení editorské struktury. Plánuje proto spojení obou zpravodajsko-publicistických stanic a Centra zpravodajství do jednoho celku.

Chce se opřít především o důvěryhodnost veřejnoprávního rozhlasu a o jeho otevřenost. Píše o otevřenosti v dialogu a interakci s posluchači, o otevřenosti vůči technologickým změnám, o otevřenosti k mladé generaci, nebo o otevřenosti ve smyslu plurality v programu, názorech, v tématech.

Navrhuje vytvoření pozice rozhlasového ombudsmana, který by se intenzivně věnoval stížnostem a postřehům posluchačů, podporoval by také institut inovované Programové rady a Programové burzy, jejichž prostřednictvím by interní a externí tvůrci pravidelně prezentovali své pořady. Z ČRo slibuje vytvořit kulturní stánek, kde se budou pořádat koncerty, výstavy, besedy a jiné společenské akce.

Také Zavoral hovoří o nutnosti zjednodušení organizační struktury. Jejím cílem by mělo být snížení počtu vedoucích pozic na všech úrovních, urgentní je podle něj příprava nového konceptu personální práce, jehož součástí musí být plán kariérního rozvoje, nástupnictví či práce s talenty.

Chtěl by také ustavit Etický panel a posílit a v některých regionech obnovit tvůrčí skupiny a uměleckou výrobu. Pokud jde o profilaci stanic, v Radiožurnálu spatřuje zpravodajský pilíř, který veřejnosti přináší rychlý a spolehlivý servis. ČRo Plus by měl podle něj navazovat tam, kde Radiožurnál končí, označuje jej za publicistický pilíř s prostorem pro analýzu.

Dvojka je podle Zavorala vzdělávací pilíř, Vltava pilíř kulturní a Wave stanicí pro mladou generaci. Také on si uvědomuje klíčovou roli nových médií. Do budoucna je podle něj nutné zajistit vlastní obsahovou strategii nových médií, která si nevystačí s kopírováním programu určeného pro vysílání.

Radní musí nového generálního ředitele zvolit nejpozději do 3. února. Pokud ve středu ani jeden z kandidátů nezíská potřebný počet hlasů, je pravděpodobné, že se další schůze Rady ČRo uskuteční za týden.