Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost ministerstva životního prostředí proti dubnovému rozsudku Ústeckého krajského soudu. Ten svým rozhodnutím vyhověl společné žalobě Greenpeace, Kořenů a Arniky na Ministerstvo životního prostředí ohledně nezákonného postupu při udělení změny integrovaného povolení pro skládku Celio u Litvínova.

Tato změna, schválená Krajským úřadem Ústeckého kraje na konci roku 2011 a posvěcená ministerstvem životního prostředí, umožnila převézt desítky tisíc tun nebezpečných kalů z Ostravska na skládku Celio a jeho následné pálení v cementárně Lafarge. Změna integrovaného povolení umožňující skládkovat kaly z Ostravy je tak od dubna neplatná. Ostravské kaly jsou na skládce nezákonně.

Krajský úřad v Ústí nad Labem rozhodl o změně integrovaného povolení v nepodstatné změny a vyloučil tak výše uvedené organizace z účasti ve správním řízení. Zástupci organizací podali odvolání k chomutovské pobočce ministerstva a navíc se sešli s vedoucím pobočky Miroslavem Libecajtem. Detailně ho seznámili s celým případem a existující judikaturou s cílem předejít dalšímu nezákonnému jednání. Úředník ministerstva postupoval opačně. Greenpeace, Arnice a Kořenům tak nezbylo, než aby se spravedlnosti domáhaly u soudu.

„Je skličující vidět, jak stát a jeho úředníci porušují svoje vlastní zákony. Nechtěli jsme se soudit,“ uvedla Tereza Otcovská z Kořenů. „Věnovali jsme proto značné úsilí a čas tomu, abychom odpovědnému úředníkovi, tedy Miroslavu Libecajtovi, na základě existující judikatury vysvětlili, že v případném sporu dá soud téměř jistě za pravdu nám. Což se i stalo. Bohužel to trvalo čtyři roky. Po celou tu dobu nám kaly leží za humny,“ dodává.

„Ministerstvo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu respektuje,“ uvedla v rozhovoru pro Deník Referendum tisková mluvčí ministerstva Petra Roubíčková. Prý se věcí budou úředníci resortu důsledně zabývat dle závazného právního názoru vysloveného soudem.

„Ten ministerstvu životního prostředí uložil povinnost znovu posoudit naplnění přípustnosti, popřípadě včasnosti odvolání jednotlivých žalobců ve smyslu zvláštní úpravy v zákoně o integrované prevenci. Nic jiného soudem uloženo nebylo,“ tvrdí Roubíčková.

Roubíčková přitom tvrdí, že ministerstvo ve všech vedených řízeních zásadně respektuje možnost všech účastníků řízení podat správní žalobu k soudu, popřípadě i kasační stížnost. „Stejná práva volby opravných prostředků jako mají ekologické organizace má i stát,“ uzavřela tisková mluvčí ministerstva.

Jan Freidinger z Greenpeace připomíná další podle něj nepochopitelné selhání ministerstva. „Jde o naprosté ignorování dubnového rozsudku, který ministerstvu celou věc vrátil k dalšímu řízení. Uběhlo již půl roku a ministerstvo neudělalo vůbec nic. Tyto prapodivné praktiky - rozhodování v rozporu se zákonem, ignorance soudního rozhodnutí, laxnost a nečinnost, ať už úmyslná či nikoliv, volají po vyvození osobní odpovědnosti za tato selhání.”

„K rychlému schválení skládkovat kaly u Litvínova a pálit je v čížkovické cementárně došlo podle našeho soudu na politickou objednávku. Takto si rozhodně nepředstavujeme objektivní postup úřadů a péči nejen o životní prostředí, ale také o zdraví obyvatel severních Čech, které už tak dostává zabrat koncentrací průmyslových provozů,“ uzavírá Jindřich Petrlík z Arniky.

Rozhodnutí soudů podle něj sice přišlo pozdě, avšak označuje jej za nadmíru aktuální ve vztahu k likvidaci zbytku ostravských kalů, z nichž část deklarovaná jako palivo skončila v sousedním Polsku, a to opět nezákonně. „Doufáme, že úřady už budou konat svoji práci v souladu se zákony a ne jen slepě plnit příkazy shora,“ zdůrazňuje Petrlík.