V důsledku snah ministra průmyslu a uhelného lobbisty Vladimíra Tošovského o prolomení limitů těžby hnědého uhlí pod obcí Horní Jiřetín vypracovala své odborné stanovisko i Akademie věd. Komise pro životní prostředí AV ČR představila studii, v níž v sedmi bodech zdůvodňuje nesmyslnost snahy o zbourání Horního Jiřetína a vystěhování jeho obyvatel.

Předseda komise Radim Šrám zdůvodnil potřebu současné analýzy také tím, že k úvahám o prolomení limitů vedla i zjednodušená interpretace závěrů tzv. Pačesovy komise, na níž se podílela i Akademie věd.

„Za této situace považuje Komise životního prostředí za důležité, aby připomněla občanům a rozhodovacím místům další důležité okolnosti a souvislosti, které s rozhodováním o zachování, nebo prolomení územních ekologických limitů těžby souvisejí, jsou neméně důležité, a nelze je proto ignorovat,“ zdůrazňuje ve zprávě Šrám.

V úvodu studie připomíná, že limity byly vyhlášeny v roce 1991, aby chránily „zbytky osídlení, památek, přírody, krajiny, dopravní a technické infrastruktury a obyvatel pánevních okresů tehdejšího Severočeského kraje před pokračováním několik desetiletí trvající bezprecedentní devastace povrchovou těžbou uhlí a jejími důsledky na lidské zdraví a krajinné ekosystémy, včetně lesů Krušných hor.“

Zpráva v první řadě upozorňuje, že těžba měla drtivý dopad jak na stav ovzduší, vody i půdy, tak na sociální skladbu regionu, stres a nedostatek příležitostí k regeneraci sil obyvatel. To ve svém důsledku vedlo „k výrazně zvýšené nemocnosti, vyšší úmrtnosti, ke sníženému věku dožití, zpomalenému vývoji dětí a k dalším negativním důsledkům pro tehdejší populaci postiženého území.“

Podle zprávy důsledky výrazně poznamenaly i genetickou výbavu obyvatel a negativně ovlivnily další generace. „Hrozí nebezpečí, že pokud bude zátěž území a jeho obyvatel pokračovat, tyto charakteristiky se nejen nezlepší, ale mohou se ještě zhoršovat,“ varuje zpráva.

Ničivý dopad má těžba i na stav krušnohorských lesů. Kontaminace půdy způsobuje i po letech obtíže s obnovou lesních porostů. Je také příčinou úbytku dříve běžných rostlinných a živočišných druhů. Těžba až po patu horských svahů představuje také bezpečnostní riziko pro pracovníky lomů, důlní stroje i ekosystémy bučin na svazích. Odvádění vody stékající z hor má zase za následek nedostatek vody v některých oblastech podhůří.

Zpráva akademiků také zdůrazňuje krátkozrakost těžby uhlí vzhledem ke světové snaze o omezení emisí CO2 a zabránění změnám klimatu. Protože se jedná o vyčerpatelný zdroj a cennou chemickou surovinu, měly by se zásoby uhlí ponechat „pro inteligentnější využití než masivní pálení s nízkou účinností a vývoz elektřiny."