Obstrukce byla, je a bude možným nástrojem k tomu, aby menšina zabránila prosazení názorů většiny, s nimiž zásadně nesouhlasí. Naši mladočeši takto obstruovali již v říšském parlamentu např. proti znerovnoprávnění českého jazyka vůči němčině. Neúspěšně.

ČSSD také využívala obstrukcí a protahovala jednání, když se snažila zabránit asociálním zákonům ODS. Tehdy ovšem nedošlo k zablokování Sněmovny, jen poslanci museli být déle v parlamentu. To ovšem při jejich vysoké absenci byla vlastně jen kompenzace prolajdačeného času.

Zajímavé je, že tehdy ODS vystupovala proti těmto praktikám velmi tvrdě. Připomeňme si jen slova dnešního největšího obstrukčníka, Petra Nečase: „ ... já teď tady nechci rozvíjet debatu, ale poukazovat na pracovní dobu poslanců za situace, kdy dnes Poslanecká sněmovna neodpracovala vůbec nic díky obstrukci opozičních poslanců, já považuji za velmi nevhodné.“

Ale jak se mění časy, mění se i názory, na to má každý právo. Konečně ODS také změnila svůj názor na tehdy prosazované zákony a na poslední programové konferenci rozhodla, že privatizace nemocnic a zdravotních pojišťoven je nesmysl.