Deset let po pokusu o barevnou revoluci a čtyři roky po arabském jaru ožívá v Libanonu opět protestní síla, jež žádá zásadní změny v systému — nové rozhořčené hnutí. Shodují se na tom pozorovatelé, kteří sledují libanonské dění v posledních týdnech. Již předminulou sobotu 22. srpna skandovaly v Bejrútu „revoluci, revoluci“ tisíce lidí. Během posledního víkendu jich byly už desetitisíce.

Prvotním podnětem k protestům se přitom staly odpadky — tisíce pytlů, které se vrší každý den vinou flagrantní neakceschopnosti vlády a úřadů na veřejných prostranstvích v hlavním městě, tlejí a páchnou.

Protestující žádají odstoupení všech politiků a úředníků odpovědných za situaci v čele s ministrem životního prostředí, konkrétní reformu systému nakládání s odpadem, ale především: výměnu celé politické elity.

„Nic už nefunguje (...) všechno v naší zemi připomíná tyto tlející odpadky,“ řekl reportérům Al-Džazíry jeden z protestujících.

Parlamentní volby proběhly v Libanonu naposledy v roce 2009, a současní poslanci tak už dva roky přesluhují. Dva roky je země též bez prezidenta.

Většinu libanonského politického života přitom dle pozorovatelů stravují spory mezi reprezentanty jednotlivých nábožensko-mocenských skupin zastupujících různá uskupení sunnitů, šíitů a maronitských křesťanů. Vedle svozu odpadů kolabuje i energetická a vodovodní síť.

„Nestavíme se za žádnou politickou stranu, ani proti jedné či několika konkrétním. Jsme hnutí pro všechny Libanonce (...) a proti všem, kdo občany vykořisťují,“ uvedl pro AFP divadelní režisér Lucien Bourjeily, jeden z tribunů iniciativy You Stink (Smrdíte), která je největším z těles, jež protesty organizují.

Odpadky podrobněji

Zmíněný problém s odpadky vznikl po uzavření (respektive faktickém kolapsu) bejrútské skládky Naameh 17. července. Naameh fungovala již od 90. let jako provizorní, a jako taková měla být zrušena ještě před rokem 2000. Nepodařilo se jí však nahradit.

V roce 2013 již skládka přesluhovala 15 let a byla zaplněna desetinásobným množství odpadků, než pro jaké byla koncipována. Ekologové a obyvatelé sídel v jejím okolí si vymohli na vládě stanovení konečného data uzavření Naameh na leden 2014, vláda jej ale ještě dvakrát posunula. Na řešení se přitom nedohodla ani poté, a tak usedlíci zablokovali příjezdovou cestu. Od poloviny července se tedy kupí odpadky v ulicích.

Protestující požadují, aby odstoupil odpovědný ministr Muhammad Machnúk a aby pravomoc řídit svoz odpadů připadla municipalitám. Machnúk však rezignaci stále odmítá a v otázce reformy odpadového systému je vláda rozdělena.

„Většina nábožensko-mocenských skupin prosazuje privatizaci odpadového systému, každá ji chce ale pojmout tak, aby na ní vydělaly nejvíce jí blízké firmy. Jednotlivé návrhy si tak skupiny vzájemně vetují (...) obvykle s poukazem na příliš vysokou nebo nízkou cenu,“ shrnul situaci Lucien Bourjeily z You Stink pro francouzské zpravodaje.

Podoba protestů a další vývoj

Zatím největší protest se uskutečnil minulou sobotu v Bejrútu, kdy vyrazilo do ulic 30 až 40 tisíc lidí. Tento jakož i předchozí prosty provázela řada střetů s policií, na rozdíl od prvních velkých demonstrací kolem 22. srpna si ale policie nepočínala tak agresivně.

Největší střety a konflikty se zatím odbývaly vždy na náměstí Rijáda al-Sulha, když se rozhořčení snažili přelézt ocelový plot, jímž policie ohradila blízké vládní budovy. Jinak se protesty sestávají zejména z barevných jakoby karnevalových průvodů, jichž se účastní i ženy a děti, a z různých dílčích blokád v sedě, především u sídla či v sídle ministerstva životního prostředí.

Vláda v čele s premiérem Tammámem Salamem slíbila prozatím rozhořčeným pouze vyšetření případů policejního násilí. Další vývoj předpovídají pozorovatelé jen nesměle. Téměř nikdo si není jistý, v co všechno protestní hnutí vyústí.