Závod mistrovství světa silničních motocyklů zvaný Velká cena či Grand Prix v Brně je podle pořadatelů ztrátový podnik. Bez podpory z veřejných rozpočtů se prý pořádání prestižní akce nedá nadále udržet. Podle jednoho ze spolumajitelů Masarykova okruhu, na němž se Velká cena pořádá, jde o obrovskou reklamu pro Brno a Českou republiku, a proto by na ni měly přispět veřejné rozpočty. A to desítkami milionů ročně! Nejde tedy o Velkou cenu, ale o „obrovskou cenu“.

První závod se na takzvaném Masarykovu okruhu v Brně uskutečnil již roku 1930. V roce 1949 se konala poprvé Velká cena Československé republiky. Od roku 1965 se Grand Prix stala součástí mistrovství světa. Jenže to šlo ještě o úplně jiný okruh. V roce 1987 bylo do provozu uvedeno nové závodiště. Tehdejší komunistická a svazarmovská klika jej protiprávně zasadila do nádherných lesů Pohádky máje. S tímto faktem jsem se nikdy nesmířil.

Po rozpadu Svazarmu se zdálo, že Grand Prix bude pořádat společnost Automotodrom Brno, kterou ovládá Karel Abraham a Autoklub ČR s podporou státu. V roce 2006 — na návrh tehdy v Brně vládnoucí ODS — vstoupilo město Brno do společnosti Automotodrom Brno a obdrželo pět procent akcií.

Od té doby začali organizátoři dojit také kasu moravské metropole. O hospodaření v souvislosti s pořádáním Grand Prix ale existují vážné pochybnosti. Město si nechalo od renomované firmy KPMG s.r.o. vypracovat „Prověrku organizování a financování Grand Prix ve společnosti Automotodrom Brno a. s.“, aby se přesvědčilo, zda tvrzení o ztrátovosti pořádní Grand Prix není jen účelové. Než se podíváme, co studie, zvaná též audit, odhalila, nebo skryla, připomeňme si také záhadu vzniku různých verzí tohoto auditu.

Přísně důvěrné!

Kontrolní výbor zastupitelstva města Brna tento dokument sice obdržel, ale ouha! Asi jedna pětina z něj, někdy i celé stránky, byla začerněna. Navíc byl tento audit označen jako Přísně důvěrný. Když jsem coby člen zmíněného výboru argumentoval, že podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti takový stupeň utajení neexistuje, byl později označen jako důvěrný.

Podíval jsem se tedy do zákona, co to vlastně znamená, kdo a kdy může mít přístup k utajovaným informacím ve stupni „důvěrný“: A dočetl jsem se, že zákon stanoví, že pouze fyzická osoba, která je v případě utajované informace držitelem platného osvědčení odpovídajícího nebo vyššího stupně a zároveň svým podpisem stvrdila poučení. Taková osoba, jak jsem si ověřil, není nikdo z kontrolního výboru, přesto všichni materiál obdrželi.

S pojmy jako tajný, důvěrný či přísně tajný si ale nelze libovolně pohrávat. Když jsem dále namítal, že netuším proč a které údaje jsou začerněny — například i některé řádky v seznamu zkratek byly černé —, byla mi doručena jiná, méně začerněná verze. Tajemník magistrátu mi písemně potvrdil, že nezčernanou, tedy úplnou, verzi nemá statutární město k dispozici.