Závod mistrovství světa silničních motocyklů zvaný Velká cena či Grand Prix v Brně je podle pořadatelů ztrátový podnik. Bez podpory z veřejných rozpočtů se prý pořádání prestižní akce nedá nadále udržet. Podle jednoho ze spolumajitelů Masarykova okruhu, na němž se Velká cena pořádá, jde o obrovskou reklamu pro Brno a Českou republiku, a proto by na ni měly přispět veřejné rozpočty. A to desítkami milionů ročně! Nejde tedy o Velkou cenu, ale o „obrovskou cenu“.

První závod se na takzvaném Masarykovu okruhu v Brně uskutečnil již roku 1930. V roce 1949 se konala poprvé Velká cena Československé republiky. Od roku 1965 se Grand Prix stala součástí mistrovství světa. Jenže to šlo ještě o úplně jiný okruh. V roce 1987 bylo do provozu uvedeno nové závodiště. Tehdejší komunistická a svazarmovská klika jej protiprávně zasadila do nádherných lesů Pohádky máje. S tímto faktem jsem se nikdy nesmířil.

Po rozpadu Svazarmu se zdálo, že Grand Prix bude pořádat společnost Automotodrom Brno, kterou ovládá Karel Abraham a Autoklub ČR s podporou státu. V roce 2006 — na návrh tehdy v Brně vládnoucí ODS — vstoupilo město Brno do společnosti Automotodrom Brno a obdrželo pět procent akcií.

Od té doby začali organizátoři dojit také kasu moravské metropole. O hospodaření v souvislosti s pořádáním Grand Prix ale existují vážné pochybnosti. Město si nechalo od renomované firmy KPMG s.r.o. vypracovat „Prověrku organizování a financování Grand Prix ve společnosti Automotodrom Brno a. s.“, aby se přesvědčilo, zda tvrzení o ztrátovosti pořádní Grand Prix není jen účelové. Než se podíváme, co studie, zvaná též audit, odhalila, nebo skryla, připomeňme si také záhadu vzniku různých verzí tohoto auditu.

Přísně důvěrné!

Kontrolní výbor zastupitelstva města Brna tento dokument sice obdržel, ale ouha! Asi jedna pětina z něj, někdy i celé stránky, byla začerněna. Navíc byl tento audit označen jako Přísně důvěrný. Když jsem coby člen zmíněného výboru argumentoval, že podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti takový stupeň utajení neexistuje, byl později označen jako důvěrný.

Podíval jsem se tedy do zákona, co to vlastně znamená, kdo a kdy může mít přístup k utajovaným informacím ve stupni „důvěrný“: A dočetl jsem se, že zákon stanoví, že pouze fyzická osoba, která je v případě utajované informace držitelem platného osvědčení odpovídajícího nebo vyššího stupně a zároveň svým podpisem stvrdila poučení. Taková osoba, jak jsem si ověřil, není nikdo z kontrolního výboru, přesto všichni materiál obdrželi.

S pojmy jako tajný, důvěrný či přísně tajný si ale nelze libovolně pohrávat. Když jsem dále namítal, že netuším proč a které údaje jsou začerněny — například i některé řádky v seznamu zkratek byly černé —, byla mi doručena jiná, méně začerněná verze. Tajemník magistrátu mi písemně potvrdil, že nezčernanou, tedy úplnou, verzi nemá statutární město k dispozici.

A přesto taková verze existuje. Našla se kupodivu u společnosti Automotodrom, která byla předmětem auditu a která — jak se později ukázalo — sama diktovala zpracovateli, jaké části dokumentu začernit. Dokument tak byl zcela vykastrován, a přesto byl označen jako přísně důvěrný a posléze důvěrný.

Bez podpory města Brna

Dodnes nevím — nikdo mi to nebyl schopen vysvětlit —, proč je první verze auditu začerněná víc než druhá, a proč nemohu vidět verzi úplnou. Společnost Automotodrom je stále neprůhledným subjektem a většina zastupitelů viděla jen neúplnou verzi dokumentu, v níž chybí zásadní informace, nutné k posouzení ekonomiky akce Grand Prix a věrohodnosti společnosti.

Podle autora zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřicha Kužílka je utajení analýzy před zastupiteli protiprávní. Podle zákona o obcích mají audit dostat celý, včetně osobních údajů a obchodních tajemství.

Přes tyto peripetie studie něco málo poodhalila. Například to, že Automotodrom je v souvislosti s Grand Prix užíván jen osmnáct dní v roce, nicméně jako nákladová položka jsou účtovány veškeré, tedy celoroční výdaje na údržbu areálu. Z toho mimo jiné vyplývá, že ztráta při pořádání Grand Prix není například v roce 2014 udávaných 59 milionů, ale „jen“ 43 milionů. Drobný účetní rozdíl? Nikoliv, vedení města by se tedy mělo ptát, kdo a proč se tady snaží podvádět.

Není navíc vůbec nijak obhajitelné, proč by se měly veřejné rozpočty podílet na sanaci krachujícího podniku, jehož „přínosem“ je pouze to, že se při něm zcela zbytečně spálí tuny kvalitního benzínu, opije se tlupa německy mluvících fanoušků a část obyvatel města je na několik dní vystaveno nadlimitnímu hluku.

Nic naplat, Ministerstvo školství a Jihomoravský kraj i tak projevily vstřícnost za určitých podmínek na chod akce přispět. Jejich podmínky se ovšem organizátorům Grand Prix nelíbily, a tak se obrátili na Brno a začali vydírat: Dejte padesát milionů! Nebudou peníze, nebude Grand Prix a bude to vaše vina! Město ovšem rozhoduje většinou svých zastupitelů, a ti nakonec peníze do pochybného podniku neodhlasovali.

Znamená to konec?

Všechno to ovšem bylo jen pokerové blafování. Vzápětí totiž napochodovala španělská organizace Dorna — promotér Grand Prix —, že se závod přeci jen pojede. A to přesto, že prý chybí třicet milionů z loňska a ještě více z letoška. Už to by snad mělo každého přesvědčit, že se společnost Automotodrom snažila město jen vydírat.

Osobně se nadto domnívám, že podpora jedné vybrané aktivity či společnosti městem je korupce. I když se v tomto případě najedená o klasickou korupci. Korupce — z latiny kazit, nalomit, podplatit — je zneužití postavení nebo funkce v politice k osobnímu prospěchu. Osobní prospěch zde vidím v tom, že každý zastupitel, který akci podpoří, zvyšuje svoji šanci být znovu zvolen — většina voličů údajně Grand Prix podporuje.

Korupce se mimo jiné vyznačuje vyžadováním neoprávněných příjmů, udělováním přízně a protežováním. Někdo má rád holky, jiný vdolky — přiznám se, že nemám rád takzvaný motosport. Se sportem má totiž společného asi tolik jako Zeman se Stranou zelných. Tedy vůbec nic.

Jihomoravský kraj se spolu s Brnem přesto všechno rozhodl Grand Prix zachránit. Zajímavý je ovšem způsob, jak to chce udělat. Nejprve bude založen „občanský spolek“ (mohl by se například jmenovat Obrovská cena…). Majoritní majitel areálu Atomotodrom přitom není přizván do hry — znamená to snad, že není jasné, kde se Grand Prix pojede? Nezábavnější je ovšem pasáž, kde v zakládací smlouvě stojí, že spolku vždy předsedá Jihomoravský kraj. Připomíná to ustanovení o vedoucí úloze strany v bývalé ústavě bývalé ČSSR.

Celý povedený spolek a jeho stanovy jsou sestaveny takovým způsobem, až je těžké uvěřit, že by to organizátoři mysleli váženě. Možná ale jde jen o snahu ukončit agonii krachujícího podniku.

Pořádání Grand Prix negativně ovlivňuje citlivou přírodu Podkomorských lesů, takzvané Pohádky máje. Myslím si, že tato oblast má pro Brno mnohem větší hodnotu než všechny motorky na Grand Prix dohromady. Proč se jí vlastně říká Pohádka máje?

Právě letos uplyne téměř jeden a čtvrt století od prvního uvedení románu Pohádka máje o lásce mezi studentem Ríšou a mladičkou Helenkou, dcerou hajného z Podkomorské myslivny. Příběh se stal nesmrtelným díky filmovému zpracování režiséra Otakara Vávry z roku 1940. Nebyl by ovšem ničím bez kouzelné ostrovačické přírody, kam Vilém Mrštík své dílo zasadil.

Autor zdůrazňuje spojitost svých postav s proměňující se přírodou. V nejhezčích chvílích jejich prvního milostného vztahu les kvete. A když do jejich vztahu padne stín, obloha se zakryje mrakem. Pokud by se zde potkali oba protagonisté o jeden a čtvrt století později, mohl by být jejich vztah zakryt benzínovými a alkoholickými výpary. Pokud by to bylo naposled, tak proč ne.