Podle výstupů aktuálního sociologického šetření nelze říct, že by sociální dávky fungovaly jako faktor, který snižuje motivaci lidí bez práce k přijetí zaměstnání. Téměř všichni respondenti by uvítali jistotu dostatečně placeného zaměstnání namísto závislosti na podpoře státu, často doplněnou nejistými dočasnými zaměstnáními.

Pobírání sociálních dávek je naopak u řady lidí spojeno se silnou frustrací a pocity méněcennosti, a to zejména pokud i s prací na plný úvazek zůstávají pod hranicí chudoby. Vyplývá to z šetření agentury SPOT — Centrum pro společenské otázky a Multikulturního centra Praha pro Agenturu sociálního začleňování.

Z šetření také plyne, že řada lidí bez práce pracuje v různých dočasných zaměstnáních či bez pracovních smluv, skládá příjmy z více nejistých zdrojů. Stálá práce totiž buď není, nebo se jim kvůli nízké mzdě a vedlejším nákladům nevyplatí.

„Analýza doplňuje předchozí výzkum, který představoval na několika modelových příkladech situaci rodin, jejichž člen přijal nízko placené zaměstnání. Nyní získáváme ještě podrobnější a barvitější přehled, jaké motivace a faktory hrají roli u lidí rozhodujících se, zda takové zaměstnání přijmou,“ uvedl ředitel Agentury pro sociální začleňování Radek Jiránek.

„Rozhovory, které jsme vedly, jasně ukázaly, že řada domácností dnes nestojí mezi otázkou dávky versus práce. Zásadní pro ně je, jak pokrýt své základní náklady a potřeby prostřednictvím nejvhodnější kombinace dostupných zdrojů,“ popisuje jeden z klíčových výstupů výzkumu jeho hlavní autorka Lucie Trlifajová.

Autoři také uvádějí, že pokud se chceme zabývat otázkou motivace k zaměstnání, je třeba se nejprve zaměřit na to, zda a v jaké formě je práce v daném místě dostupná. „Je také třeba rozlišovat mezi tím, kdy je práce nedostupná a kdy lidé nejsou ochotni některé práce přijmout. V regionech, kde výzkum probíhal, byly možnosti zaměstnání často velmi omezené, dostupné práce byly často dočasné a nízko-hodnocené,“ vysvětluje Trlifajová.

Šetření také potvrdilo, že na ochotu přijmout zaměstnání má výrazný vliv zadlužení. To působí jako silně demotivující faktor pro zaměstnání především v momentě, kdy je ze mzdy prováděna exekuční srážka a zároveň domácnost nemá vidinu, že dluh splatí.

Domácnost podléhající exekuci může mít s nízkým příjmem za zaměstnání nižší příjem než bez tohoto příjmu (exekuční srážka vede k tomu, že ze mzdy zůstane jen částka blízká minimální mzdě. Sociální podpora je nicméně vypočítávána jakoby rodina měla příjem ze zaměstnání v plné výši).

Výzkum dává v závěru i několik doporučení. Je mezi nimi například návrh na zlepšení informování na pobočkách Úřadu práce, zvýšení minimální mzdy či podpora nástrojů, které sníží náklady spojené se zaměstnáním. „Výzkum ukázal, že informovanost chudých lidí o možnostech státní podpory není zdaleka tak podrobná, jak se traduje,“ zdůrazňuje Trlifajová.

„Dokumenty a texty na stránkách ministerstva práce jsou často těžko srozumitelné i pro člověka s vysokoškolským diplomem. Neexistuje například ani oficiální online kalkulačka pro kontrolu výpočtu dávek. Navíc opakované změny v legislativě i v IT systémech v posledních letech zvyšují možnost nepřesného výpočtu,“ vysvětluje.

Výzkum je založen na kvalitativním šetření realizovaném ve dvou regionech České republiky s vysokou mírou nezaměstnanosti oproti celostátnímu průměru a s nízkým počtem dostupných pracovních míst. Mezi dotazovanými byli dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaní, kteří měli nedávnou zkušenost s dávkovým systémem z různých typů domácností, dále zaměstnanci Úřadu práce, zaměstnavatelé a sociální pracovníci.