Při formování vlasteneckého vědomí nelze ve výuce dějepisu opomenout návštěvu národních kulturních pokladů. Jenže jak lze vést naši mládež k vlastenectví, když například na Pražském hradě vznikl sprostý „kasovní systém“, kde žáci z českých škol platí poplatky třeba jen za to, že vystoupí z autobusu na ulici? Platí za to, že vstoupí do „Chrámu Páně“. Platí za to, že nahlédnou do Zlaté uličky, kde draze a nemorálně placený vstup hlídá ostraha připomínající „security“ službu v supermarketu či muničním skladu.

Vrcholem všeho je čipování vstupenek u turniketů v samotné katedrále. Tato sprostota nemá obdoby v žádné z národních památek v jiných evropských metropolích. Učitel dějepisu je málem sankcionován za to, že žákům na Pražském hradě sdělí pár informací o jeho minulosti. Od toho jsou tu přeci certifikovaní komerční pracovníci, kteří jsou za svůj výklad DRAZE placení…

Pokud je právě tohle představa českého státu o formování historického a vlasteneckého vědomí u českých dětí, pak nezbývá, než s politováním konstatovat, že z národního svatostánku zbyl už jenom stánek. Tento „kasovní systém“ bychom v Bibli hledali jen marně. Jestli si takto katolická církev představuje spoluvlastnictví se státem, pak si, milý poutníku, stoupni mimo Hrad, a modli se až za Prahou.

Nedivme se potom, že čeští turisté představují pouhých pět procent z návštěvníků Hradu, a že místo českých dětí Hradem prochází zástupy učňovské mládeže z italských a latinskoamerických učilišť, jejichž jediným zájmem při prohlídce těchto památných míst je sledování mobilního telefonu.

A české děti budeme pokutovat i za to, že vystoupily ze zájezdového autobusu. Kde zůstala morálka? Stydím se za své hlavní město!