Naposledy jsem psal o tom, že rozvodné sítě si dokáží poradit i s mnohonásobně vyšším podílem obnovitelných zdrojů, než jaký máme v České republice. A že tedy jejich připojení není po technické stránce problém, leda by u nás platily jiné fyzikální zákony než v jiných zemích Evropské unie.

Tentokrát se podívejme na ceny, o nichž se v posledních dnech psalo pod senzačními titulky „solární tunel“. Je fakt, že výkupní ceny solární elektřiny jsou nastaveny příliš vysoko a je namístě je zhruba o třetinu snížit. Zprávy, které česká média na téma výkupních cen solární energetiky publikují, ale vytvářejí klamný dojem, že příčinou tohoto stavu není nekompetentní jednání zodpovědných českých institucí, nýbrž fotovoltaika samotná — a spolu s ní ti, kteří v ní vidí jednu z pozitivních alternativ jaderné a fosilní energetiky.

Mýtus o bilionovém solárním tunelu zneužívá toho, že se lidé snadno nechají ohromit obrovskými čísly, zvlášť pokud jsou uváděna mimo kontext. Při vyčíslování sumy, kterou čeští občané údajně doplácejí na solární elektrárny, navíc došlo hned několikanásobnou manipulací k umělému nafouknutí.

Podívejme se tedy na to, co tvrdí mýtus — a jaká je skutečnost.

Příslušný zákon říká, že Energetický regulační úřad stanoví na každý rok výkupní ceny tak, aby zachovaly výši výnosů z výroby obnovitelné elektřiny po dobu patnácti let od roku uvedení zařízení do provozu. Tento mechanismus garantuje výnosy zajišťující rozumnou návratnost investice (deset až patnáct let) a zároveň transparentní ekonomické podmínky, které mohou investory motivovat k budování nových obnovitelných zdrojů elektřiny.

Nastavená cenová úroveň se navíc smí meziročně snížit maximálně o 5 %; to proto, aby byl vývoj výkupních cen předvídatelný v případě, že se projekt nedá realizovat v daném kalendářním roce.

Na konci roku 2009 bylo v České republice instalováno celkem 410 MW (megawattů) fotovoltaických elektráren. Ty v podmínkách slunečního osvitu běžného v naší republice vyrobí přibližně tolik elektřiny, kolik odpovídá maximálnímu výkonu po dobu 1000 hodin za rok. Takže 410 MW krát 1000 hodin je 410 tisíc MWh (megawatthodin), což se rovná 410 milionům kilowatthodinám.

Výkupní ceny pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v loňském roce jsou 13,15 Kč za kilowatthodinu. Dalším vynásobením tak zjistíme, že dosud instalované fotovoltaické zdroje budou ve výkupních cenách dostávat 5,4 miliardy korun ročně, a to po dobu příštích patnácti let. V konečné sumě tak půjde o 81 miliard korun. Do bilionu hodně daleko.

Státní instituce dále straší tím, že množství nových fotovoltaických elektráren prudce poroste. Obrázek o tom, jak účelové jsou to spekulace, si můžeme udělat sami podle protichůdných čísel, která poslední dobou státní úřady poskytly. V prezentaci pro Hospodářský výbor sněmovny Parlamentu ČR z 13. ledna 2010 uvádí Energetický regulační úřad, že v České republice se perspektivně postaví dalších 3000 MW fotovoltaických elektráren.

O měsíc později ČEPS — provozovatel české přenosové soustavy — uváděl 3500 MW (tisková zpráva ČEPS z 10. února), načež svůj odhad během jediného týdne zvedl nejprve na 5000 MW (Petr Zeman, předseda představenstva, na tiskové konferenci 15. února) a poté až na 7700 MW (Jana Jabůrková, ředitelka komunikace ČEPS, 17. února).

Teprve při kalkulaci s posledním, zjevně nepodloženým, údajem se dostaneme k údajnému bilionu korun, který by nás takto rozbujelá fotovoltaika v příštích patnácti letech stála.

Jenže tahle hausnumera jsou, jak je vidět, postavená na pustých a účelových spekulacích. Situace, před kterou nás úřady varují, nemůže nastat hned z několika důvodů. Především si musíme uvědomit, že realizovaných projektů bude v konečném výsledku zlomek, protože s přípojkami se u nás rozjel rozsáhlý spekulativní byznys, u drtivé většiny nahlášených projektů za nimi nestojí skutečný záměr ani reálný investor.

Patrně i proto očekává Energetický regulační úřad v roce 2010 nové fotovoltaické elektrárny o výkonu 1000 MW (viz jeho internetová stránka datovaná 19. ledna 2010).

Dále bude letos téměř jistě schválena navrhovaná novela zákona, která umožní snížit výkupní ceny tak, aby je znovu uvedla do souladu s reálnými náklady. A i kdyby vstoupila v platnost až od roku 2011, v důsledku trvající nevyvážené situace by se letos náklady na výkup fotovoltaiky mohly zvýšit o nějakých 13 miliard korun ročně.

Následně se expanze fotovoltaiky kvůli sníženým výkupním cenám zbrzdí, navíc nás z téhož důvodu již bude stát podstatně méně. Reálně tak hrozí, že během příštích patnácti let zaplatíme za fotovoltaické elektrárny 276 miliard korun.

Tedy nikoliv bilion, ale čtvrt bilionu. Podstatně méně než v médiích straší představitelé státu. Ale i to je obrovské množství peněz! Takové, že si je ani neumíme představit, jen tak nějak tušíme, že jde o závratnou částku. A i toho zneužívá mýtus solárního tunelu, protože abychom si udělali reálný obrázek, nestačí tak nějak tušit: je třeba podívat se na celek a pak teprve porovnávat.

Kvůli fotovoltaickým elektrárnám, které u nás do konce roku 2009 vyrostly, se podle Energetického regulačního úřadu zvýší cena elektřiny pro domácnosti o 0,5 %. A kdyby se před chystanou úpravou výkupních cen stihly postavit všechny solární elektrárny, s nimiž úřad počítá, budeme za proud platit o 1,5 % navíc. Srovnejte si to sami s tím, že se cena proudu meziročně běžně zvyšuje i o deset procent nebo že se od dostavby temelínské elektrárny v roce 2001 zvýšila na dvojnásobek

A chceme-li se zabývat absolutními čísly, nabízím čtenáři toto srovnání. Hrubý zisk ČEZu, tedy rozdíl mezi příjmy a náklady před zdaněním, vloni dosáhl 68 miliard korun. Toto je částka, o kterou platíme za elektřinu víc, než kolik reálně stojí její výroba. Za patnáct let bychom tak za elektřinu zaplatili „navíc“, jen do kapsy elektrárenského molochu, bilion korun.

Vida, že bychom byli na stopě opravdovému bilionovému tunelu? Je příznačné, že právě o něm se v zavedených českých médiích nedočtete. Stejně jako o poznámce na čtvrté straně prezentace ČEZu z tiskové konference 26. února, kde se píše: „Vzhledem k výraznému nárůstu výroby z fotovoltaických elektráren až o dalších 175 GWh existuje riziko negativního dopadu do očekávaných výsledků [v roce 2010 — poznámka JB] ve výši 1—2 mld. Kč.“

ČEZ tedy přiznává, že v důsledku rostoucí výroby sluneční elektřiny přichází ročně o miliardové zisky. Vedle odhalení skutečného energetického tunelu tak už víme, kdo má velký zájem na současném útoku proti solárním elektrárnám. Zloděj volá: chyťte zloděje.