V Česku oblíbená katastrofická telenovela, nebo spíš sitcom s názvem Smrtící virus i nadále pokračuje. Poté, co jsme byli přesvědčováni o nebezpečí prasečí chřipky, o hrozivých několika tisících obětí ve světě, o nutnosti naočkovat povinně dvě stě tisíc lidí nezbytných pro chod státu, po děsuplných proslovech hlavního českého hygienika, který působí dojmem, že je dobře zaplacen pokaždé, když vyřkne slovo „pandemická“, je zde další díl. Naočkovat se nyní bude moci kdokoli. A zadarmo. Dokonce úplně zadarmo. V rámci bezplatné lékařské péče ještě bezplatněji než obvykle. I bez třicetikorunového poplatku u lékaře. S touto luxusní novinkou přišla nedávno ministryně zdravotnictví Dana Jurásková a na včerejším zasedání ji schválila vláda.

Po létech, kdy jsme byli přesvědčováni, že kdekdo u nás zneužívá zdravotní péči a je proto nutné zavést přinejmenším tzv. regulační poplatky, ne-li rovnou zprivatizovat zdravotnictví, se stát náhle chová nanejvýš velkoryse. A najednou chce očkování hradit ze své rozpočtu. Pro zúčinnění boje s chřipkovou nákazou byly kdysi také zavedeny ony první tři dny nemocenské, jež nemocným nikdo neproplácí. Jsou to samozřejmě ony tři dny, během nichž většinou nejnepříjemnější příznaky chřipky pominou. Toto výtečné nařízení vyhnalo mnoho nemocných lidí do ulic a pracovních procesů a přispělo k blahodárnému šíření epidemií. Zdravý člověk chřipku nakonec může většinou bez následků přechodit. A nakazit v ulicích další lidi, z nichž někteří to už tak snadno přežít nemusí. I proto je nutné nechat se včas očkovat. Abychom to nemuseli přecházet.

Investiční pobídka českého ministerstva zdravotnictví, výjimečně pobízející běžné občany a nikoli nadnárodní koncerny, je ovšem sdělením zásadním. Poté, co chřipka, ať už jakákoli, začíná ustupovat, snižuje se také tržní hodnota očkování. Respektive chybí poptávka. Ještě víc než koncem podzimu, i přes tehdejší mediální masáž hraničící z hysterií. Nyní se cena očkování logicky ještě více sníží. Souběžně s ochotou lidí nechat se očkovat. Státu se však z nasmlouvaného milionu vakcín podařilo výrobci či distributorovi vrátit jen tři sta tisíc. Co tedy udělat s tím zbytkem, když ho nikdo nechce? Dokonce ani Václav Klaus. Ba, ani hlavní hygienik, který je o nutnosti očkování jinak skálopevně přesvědčen. A tak přišel nápad: vakcíny se dají k dispozici zadarmo. Dokonce tak zadarmo, že by byl až hřích toho nevyužít. Lidé začnou konečně stát v kýžených frontách a sedm set tisíc vakcín konečně najde své příjemce. Úsilí státních úředníků o všeobecné dobro tak nepůjde vniveč. Jiný smysl to velkorysé rozhodnutí nemá. Vakcíny se nakonec stejně zaplatí z našich daní.

K očkování ve vakcinačních centrech, kde si budou moci lidé státem darované zdraví převzít, nebudou prý dospělí od svého lékaře potřebovat žádné doporučení. Měly by ho mít jen děti a těhotné ženy, které se mohou nechat očkovat až od čtvrtého měsíce těhotenství. Když i přesto nebude poptávka, mohla by Dana Jurásková přístup k vakcínám ještě více liberalizovat. Ve vakcinačních centrech se bude pak moci naočkovat úplně každý. Včetně žen krátce po početí, dětí bez lékařského dobrozdání a možná by do nich mohli nakonec svážet speciálně vypravovanými autobusy i „nepřizpůsobivé“ občany včetně bezdomovců, aby je vakcinací učinili přece jen trochu přizpůsobenými. Nakonec může Česká republika konečně přispět i k pořádnému klinickému otestování protichřipkové očkovací látky. Přece se těch sto sedmdesát miliónů nevyhodilo nadarmo. Tak ať z toho aspoň někdo něco má. Třeba celosvětové zdraví v péči farmaceutických koncernů.

Na včerejším zasedání vlády a bezpečnostní rady státu, na němž se hladce očkování zdarma schválilo a na které Jurásková přizvala také závodního lékaře, se však žádný z ministrů proti chřipce očkovat nenechal. Nejspíš aby dostatečně podtrhli, jak vážně to se zdravím občanů myslí. Je jen otázkou, zdali je podobně se chovající stát a jeho nejvyšší představitelé ještě zástupcem našich zájmů, anebo se stává životu nebezpečným nepřítelem. Kdo ví?