Šéf sdružení velkých teplárenských firem mne a mé kolegy tady ve čtvrtek udal komisi pro udělování Ropáka roku, že prý chceme víc skládek. Vysloveně si libuju v té představě. Ropák roku 2014: Miloš Zeman, prezident České republiky. Ropák roku 2015: Hnutí DUHA reprezentované Ivo Kropáčkem. Pánové, kdo z vás to má?

Nicméně bychom nechtěli k Ropákovi přijít nepoctivě. A protože ctění komisaři a komisařky jsou velice zaměstnaní lidé a jistě nemají čas rešeršovat každý detail, je mou povinností sdělit jim plnou pravdu a nic nezamlčet.

Takže jak je to s těmi odpadky?

Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení, svůj návrh ropácké komisi opírá o tři hlavní argumenty.

Především: Hnutí DUHA navrhlo, aby stát v zákoně zakázal skládkování recyklovatelného a takzvaného biologicky rozložitelného odpadu — to jsou různé zbytky z kuchyně, tráva nebo listí ze zahrad a podobně. „Návrh by...jen na další léta zakonzervoval dnešní stav“, tvrdí šéf teplárenských firem.

Hm. Dnešní stav konkrétně je, že Česká republika recykluje 30 % komunálního odpadu. Recyklovatelné a biologicky rozložitelné části tvoří asi 70 % tuzemských odpadků. Teda nevím, jak vysokou matematiku používají v našich teplárnách, ale pokud sedmdesát a třicet procent mají za totéž, jsem docela rád, že si doma topíme sami.

Za druhé: Hnutí DUHA prý vede „[f]anatický boj proti energetickému využití odpadu“, což je „je v kontextu ČR ve skutečnosti bojem za pokračující skládkování“. Opravdu? Hnutí DUHA výslovně podporuje výrobu energie ze zbytkového odpadu, který nelze recyklovat.

Ba co více, rovněž jsme navrhli, aby takovým projektům stát pomohl penězi z evropských fondů. Skutečně v Teplárenském sdružení návrh na dotace považují za „fanatický boj proti“ energetickému využití? To by mě zajímalo, co všechno bychom museli udělat, aby nám to uznali aspoň za rezervovaný nesouhlas.

Kraje by měly recyklovat alespoň polovinu komunálních odpadů. Foto Nikita, Mediafax

Možná to má snadné vysvětlení. Celá potíž bude nejspíš v tom, že jsme k našemu návrhu připojili hnusnou, zlou a nevkusnou podmínku. Stát by měl opravdu podporovat výrobu energie z nerecyklovatelných zbytků — a tudíž financovat projekty pouze v krajích, kde již recyklují polovinu komunálních odpadů (to je zhruba stejně, jako Německo asi před dvanácti lety). Tudíž by o podporu nemohly žádat projekty, které budou spalovat také kvanta kvalitních, recyklovatelných surovin. Kraje tedy nejdříve musí usnadnit domácnostem třídění odpadů. Jenomže: opravdu je taková podmínka „fanatický boj proti energetickému využití“?

A za třetí, „Ivo Kropáček z Hnutí DUHA navrhoval také navýšit podíl materiálu na technické zabezpečení skládek, ze kterého by se neplatil poplatek za ukládání odpadu, na 35 % celkového množství odpadu na skládce.“ Inu, nyní je to u nebezpečných odpadů více než 98 % (což zákonu vytýkal mimo jiné Nejvyšší kontrolní úřad). A doposud jsem měl za to, že ze stovky na pětatřicet se snižuje, nikoli zvyšuje. Nicméně podivný vztah tepláren k matematice jsme tu už řešili, takže raději k věci. Děkuji za lichotku. Ale pětatřicetiprocentní limit nebyl návrh Ivo Kropáčka z Hnutí DUHA, nýbrž ministerstva životního prostředí (viz vypořádání připomínek v pracovních skupinách MŽP).

Takže Ropáka poctivě přenecháme ropákům.

Teplárenské sdružení má nicméně v jedné věci pravdu. Skutečně je lepší zbytkový odpad po recyklaci spálit a vyrobit z něj energii, než aby končil na skládkách. Pokud by teplárny opravdu chtěly přijít se smysluplným řešením, nabízím jim spolupráci.

Pojďme společně navrhnout a předložit legislativní řešení, které zakáže jak spalování recyklovatelného odpadu, tak skládkování spalitelných zbytků. Tím nejlépe nasměruje české obce, města i ekonomiku k chytrému využívání surovin.

Je to lepší, než je zbytečně čerpat ze země nebo dovážet.