Třiadvacetiletá Yeny Yuliana Marchanová Arroyová pracovala jako začínající reportérka v mexickém deníku Diario 21. Po osmi měsících na ni neznámý útočník třikrát vystřelil při spolujízdě na motorce. Spolu s kolegou, třiatřicetiletým fotografem Jean Paulem Ibarrou Ramírezem, spěchali ke smrtelné nehodě. Fotograf svá zranění nepřežil.

Policie neudělala ve vyšetřování žádný pokrok kromě konstatování, že použitá pistole se poskytuje výhradně příslušníkům mexické armády. Je obtížné zjistit, zda byl útok proveden kvůli jejich novinářské práci, nebo patřil náhodné střelbě.

Marchanová útok přežila, ale domnívá se, že je to svoboda projevu, která je v Mexiku často napadána. „Máme stále větší obtíže s uplatněním práva na svobodu projevu. Útoky na novináře jsou stále častější,“ řekla.

Podle Národního centra pro sociální komunikaci (Cencos) a advokátní skupiny pro globální svobodu tisku Article 19 je Mexiko pro novináře a svobodu projevu nejnebezpečnější latinskoamerickou zemí.

Ve zprávě, kterou nedávno vydaly společně obě organizace, se uvádí 244 případů útoků, včetně jedenácti vražd pracovníků médií v roce 2009. V hlášení se rovněž uvádí, že jsou v pětašedesáti procentech případů a v téměř polovině vražd pachateli veřejní činitelé nebo lidé s vazbami na politické strany. V šesti procentech případů jsou viníky zločinecké skupiny. Zpráva Cencosu dále přičítá šestadvacet útoků na žurnalisty vojákům, z nichž mnohé nasadil prezident Felipe Calderón do boje proti obchodu s drogami a s ním spojeným násilím.

Podle koordinátora projektu Article 19 v Mexiku Daria Ramireze jsou v šedesáti procentech případů oběťmi novináři píšící o policii, politice nebo korupci. Tyto údaje ukazují na spojení mezi zločiny a prací novinářů. Ramirez však zdůrazňuje, že na vině je i vláda na státní i federální úrovni, protože tím, že nechytí viníky, vytváří dojem beztrestnosti. „Je povinností státu zajišťovat bezpečnost obyvatel před násilím. Nemůžeme se k tomuto faktu otočit zády, protože to by znamenalo říct, že je Mexiko ve válečném stavu,“ řekl Ramirez.

V posledních třech letech bylo v zemi zabito dvaadvacet novinářů. Mezi lety 2000 a 2006 zavraždili v Mexiku pětadvacet žurnalistů. Konzultant Výboru na ochranu novinářů v Mexiku Mike O’Connor je přesvědčen, že pracovníci médií stojí kvůli své práci před větší hrozbou než průměrný Mexičan. Existují podle něj různé důvody: novináři píší o místních zločineckých skupinách, odmítají s těmito skupinami spolupracovat, případně se zkorumpovaní reportéři přestanou hodit těm, s nimiž spolupracují.

V roce 2006 vláda zřídila úřad zvláštního prokurátora pro trestné činy proti novinářům (FEADP), který má posuzovat případy týkající se svobody projevu na federální úrovni. V loňském roce prošel FEADP šestnáct případů, pouze jeden se ale dostal před soud. Podle Ramireze je problémem, že v zemi neexistuje zákon, který by umožnil vyšetřování trestných činů jako provinění proti svobodě projevu nebo který by definoval novináře. Tvrdí, že je třeba stanovit právní základ ochrany novináře a tiskové svobody.

Mike O’Connor zdůraznil, že na rozdíl od většiny západních zemí není žurnalistika v Mexiku považována za posvátnou instituci a má zejména v provinciích jen málo veřejného zastání. Podle něj je to částečně způsobené sedmdesátiletou vládou jedné strany, která skončila roku 1997 a zanechala ve veřejnosti dojem, že jsou všechny mediální organizace zkorumpované.

Podle Article 19 a Cencosu došlo loni k největšímu počtu případů zastrašování v jižních státech Oaxaca a Veracruz. Podle zprávy všechny události souvisí s rozšiřující se korupcí a infiltrací organizovaného zločinu do státních institucí. Ramirez varuje, že útoky budou mít učinky na svobodu projevu. „Za deset let budeme mít slabá média,“ dodal.

Další informace:

Al-Jazeera Targeting the media in Mexico

Freedom House Map of Press Freedom