Bohumil Marčák byl osobností s mimořádnou šíří zájmů, základem však byla žurnalistika. Jako novinář prošel různými stupni redakční práce. Působil jako lokálkář, filiální redaktor, řídil různé rubriky. V letech 1966—1969 byl šéfredaktorem Rovnosti.

Členem brněnské redakce Rovnosti se stal ve svých 21 letech. Tehdy — krátce po osvobození v roce 1945 — byla redakce plná představitelů nastupující básnické generace a nejstarší z nich Oldřich Mikulášek a Josef Kainar a o něco mladší Jan Skácel a Ludvík Kundera byli pro nezkušeného mladíka z Uherského Hradiště vzorem. Vzhlížel k nim s úctou, ale záhy pochopil, že svůj novinářský talent může rozvíjet jen prostřednictvím stálého sebevzdělávání.

Vystudoval proto v letech 1953—1958 na Karlově univerzitě v Praze obor novinářství-čeština a externí aspiranturu ukončil na brněnské univerzitě v polovině šedesátých let kandidátskou studií o avantgardě v brněnské Rovnosti 1920—1928, kterou tvořili především Artuš Černík, Jaroslav Seifert, František Halas a Bedřich Václavek.

Jako šéfredaktor se Marčák snažil uplatnit všechny zkušenosti, které nabyl předchozí činností. Především jeho zásluhou se v Rovnosti začala znovu objevovat jména Mikulášek, Skácel a Ludvík Kundera, předchozím dogmatickým vedením přísně zapovězená, ale i jména nestraníků, jakým byl například Oleg Sus.

A nejen to. S Rovností začali spolupracovat i hluboce věřící básníci Zdeněk Rotrekl a Václav Renč, ještě nedávno dlouholetí političtí vězni komunistických žalářů. Zřejmě dospěli k přesvědčení, že to vedení Rovnosti myslí s demokratizací společnosti a s prosazováním tvůrčí umělecké svobody vážně.

A byli to nejen přední spisovatelé, kteří se začali objevovat v Rovnosti. Stálým spolupracovníkem se stal například hudební skladatel Josef Berg se svými pravidelnými fejetony Sobotales a s humoristickou sobotní přílohou Žabovřesský pozorovatel, což byly jakési miniaturní noviny v novinách.

Častá byla spolupráce s legendárním Eduardem Milénem, který počátkem dvacátých let minulého století dal Heinrichovým Lidovkám výtvarnou podobu. V Rovnosti Eduard Milén navrhoval první stránky k významným výročím a událostem a v tiskárně osobně dohlížel na jejich realizaci.

S Rovností v té době spolupracovali i významní architekti, lékaři a ekonomové. Například ve vánočních přílohách vyprávěli o svých zážitcích architekti Bohuslav Fuchs a Bedřich Rozehnal.

Nástup husákovského vedení do čela KSČ v roce 1969 znamenal konec reformátorských snah a postihl i vedení Rovnosti. Bohumil Marčák byl z redakce vyhozen 2. července 1969 a působil pak jako dokumentátor na filozofické fakultě v Brně, bez možnosti novinářsky pracovat.

Od sedmdesátých let se soustřeďoval na fotoportréty lidí, především svých přátel Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, Ludvíka Kundery či Jana Trefulky (šest Marčákových fotografií Jana Skácela obsahuje přiložená galerie), od roku 1978 svůj fotografický program podřizuje potřebám Moravské galerie v Brně a má velký podíl na tom, že se z Bulletinu Moravské galerie, původně cyklostylovaného, stal uznávaný odborný, velkoryse vypravený časopis.

Po listopadu 1989 se Marčák k redakční práci znovu vrátil (Česká politika, Svobodné slovo, člen redakční rady revue ROK, předseda redakční rady Bulletinu Moravské galerie).

S autorem fotografií Bohumilem Marčákem, který zemřel 5. února ve věku 85 let, se veřejnost rozloučila v pondělí 15. února v brněnském krematoriu.