Bohumil Marčák byl osobností s mimořádnou šíří zájmů, základem však byla žurnalistika. Jako novinář prošel různými stupni redakční práce. Působil jako lokálkář, filiální redaktor, řídil různé rubriky. V letech 1966—1969 byl šéfredaktorem Rovnosti.

Členem brněnské redakce Rovnosti se stal ve svých 21 letech. Tehdy — krátce po osvobození v roce 1945 — byla redakce plná představitelů nastupující básnické generace a nejstarší z nich Oldřich Mikulášek a Josef Kainar a o něco mladší Jan Skácel a Ludvík Kundera byli pro nezkušeného mladíka z Uherského Hradiště vzorem. Vzhlížel k nim s úctou, ale záhy pochopil, že svůj novinářský talent může rozvíjet jen prostřednictvím stálého sebevzdělávání.

Vystudoval proto v letech 1953—1958 na Karlově univerzitě v Praze obor novinářství-čeština a externí aspiranturu ukončil na brněnské univerzitě v polovině šedesátých let kandidátskou studií o avantgardě v brněnské Rovnosti 1920—1928, kterou tvořili především Artuš Černík, Jaroslav Seifert, František Halas a Bedřich Václavek.

Jako šéfredaktor se Marčák snažil uplatnit všechny zkušenosti, které nabyl předchozí činností. Především jeho zásluhou se v Rovnosti začala znovu objevovat jména Mikulášek, Skácel a Ludvík Kundera, předchozím dogmatickým vedením přísně zapovězená, ale i jména nestraníků, jakým byl například Oleg Sus.