Tradiční křesťanské postní období začíná zítra popeleční středou a trvá až do Velikonoc. Za titulek dnešního sloupku mi posloužil výrok sv. Terezy z Avily. Ta moudrá žena míní, že všechno má svůj čas a že k plnosti života patří na jedné straně přijímat s radostí to dobré, co je k mání, a na straně druhé umění uskromnit se a něčeho se vzdát. Nebezpečná myšlenka.

Naše kultura bývá někdy označovaná jako hédonistická, tzn. uznávající za nejvyšší dobro slast a požitek a uznávající také právo si požitky opatřovat. Zdá se, že je to názor, který sdílí opravdu hodně lidí, a že tak naše konzumní společnost funguje, že to okamžité uspokojování tužeb, slibující požitek třeba i na dluh, je motorem růstu. Není však zřejmé, zda jde opravdu o hédonismus, nebo spíš o nějakou formu kolektivního šílenství.

Nejsem si jist, jestli se dá slast pojídání pečené koroptvičky po skončení půstu srovnat s uspokojením, které přináší každodenní konzumování hormonálních kuřat, skleníkové chemické zeleniny a europiva, které se podobá, jak praví jeden vtip o americkém budweiseru, milování v kánoi (obojí je zatraceně blízko vodě). Když se dostaneme k dilematu, zda více pochybných, nebo méně kvalitnějších požitků, můžeme postoupit k epikurejství, které je rafinovanější a volí raději kvalitu, ale pochybnost, jestli je to opravdu ono, zůstává. Nemyslím ostatně, že se sv. Tereza postila jen proto, aby jí pak lépe chutnalo.