V úterý pokračuje šestá schůze Poslanecké sněmovny, členové dolní komory budou hlasovat o důvěře vládě Bohuslava Sobotky. Koaliční kabinet sociální demokracie, hnutí ANO a lidovců disponuje většinou 111 hlasů, důvěru tak získá. Část opozice, konkrétně KSČM, TOP 09 a ODS, před jednáním sněmovny avizovala, že pro důvěru hlasovat nebude. Neplatí to pouze o Úsvitu Tomia Okamury, který na dopolední tiskové konferenci uvedl, že jeho poslanci opustí před hlasováním sál.

Kvůli hlasování o důvěře přerušil prezident Miloš Zeman návštěvu Jihočeského kraje, hned na začátku debaty o programovém prohlášení vlády totiž vystoupil na plénu Poslanecké sněmovny. „Domnívám se, že nejvhodnější příležitostí, jak má prezident republiky pozdravit novou Poslaneckou sněmovnu, je právě okamžik, kdy tato Sněmovna jedná o pravděpodobně nejdůležitějším programovém bodu, a to je vyslovení důvěry této vládě,“ vysvětlil Zeman své rozhodnutí.

Připomněl, že program koaliční vlády je z povahy věcí kompromisem programů vládních stran. „Na druhé straně bych chtěl říci, že programové prohlášení považuji za jakýsi kolektivní slib či závazek. Slib, který by měl být kontrolovatelný a k jehož porušování by nemělo docházet, jak jsme zažili v minulosti, kdy dané slovo neplatilo, kdy podaná ruka, ale i podepsaná smlouva byly znehodnocovány krátce po svém uskutečnění. A myslím si, že to byl jeden z faktorů, proč se rozpadla minulá vládní koalice. Nelze slibovat snížení daní před volbami a zvýšení daní po volbách,“ uvedl Zeman.

Poté zasadil svou vizi správné politiky do kontextu programového prohlášení, a to přesto, že jde o prohlášení na čtyři roky, zatímco skutečná vize hodná tohoto jména překračuje podle Zemana jedno volební období. „Stojíme před úkolem hledat zakotvení programového prohlášení vlády právě v tom dlouhodobějším než čtyřletém horizontu, a já bych vám chtěl ve vaší úvaze nabídnout svoji představu. Zůstaňme v evropském kontextu,“ upřesnil prezident.

Zopakoval, kterak je přesvědčen o tom, že dlouhodobá vize není jenom vizí sociálně a ekologicky orientované tržby ekonomiky, o níž mluví programové prohlášení vlády, nýbrž že je vizí sociálního státu. Evropský sociální stát podle něj přitom neexistuje, je to žurnalistická fikce. Ve skutečnosti, tvrdí Zeman, existují různé modely sociálních států a musíme se ptát, který z nich je úspěšný a který je neúspěšný.

„Z hlediska dlouhodobé úspěšnosti objektivní, tvrdá statistická data prokazují, že nejlépe se s krizí vyrovnaly skandinávské země. Podívejte se prosím na data. Skandinávské země se umisťují na prvních příčkách konkurenceschopnosti. Ale nejenom to. Umisťují se i na prvních příčkách toho, čemu se říká human develop index, to znamená index, který vedle ekonomické výkonnosti zahrnuje i pravděpodobnost dožití, míru kriminality, míru ochrany životního prostředí a další právě sociálně ekologické parametry,“ uvedl Zeman.

Zdůraznil přitom, že jedním ze základních rysů skandinávských zemí je vysoké zdanění, které se projevuje například tak, že mezní zdanění nejbohatších příjmových skupin ve Švédsku dosahuje 56 %. Anebo tím, že Dánsko zavedlo jednotnou daň z přidané hodnoty ve výši 25 %. „A i když nechci přehlížet problémy, které i skandinávské země mají, například ekonomické problémy ve Finsku, nebo obtížně zvládnutá imigrace ve Švédsku, musíme konstatovat, že tyto země překonaly euroamerickou ekonomickou krizi daleko lépe než zbytek Evropy. A to je fakt, který je dobré respektovat,“ míní Zeman.

Poslance upozornil také na to, že podle údajů společnosti GDEA švédský státní dluh za posledních deset let klesl o 50 %. „A my, kteří jsme byli v situaci, kdy jsme zvyšovali státní dluh i v době šestiprocentního hospodářského růstu, musíme přemýšlet nad tím, proč se to Švédům povedlo a proč se to nepovedlo nám. Ano, nikdo neplatí rád daně. Ale skandinávský model, který vám doporučuji k úvaze, je typický nejenom vysokým zdaněním. Je typický tím, že se za prvé výnos daní nerozkrade, a za druhé tím, že tento výnos je rozumně investován,“ řekl prezident v dolní komoře.

Po obecném úvodu se v několika bodech vyjádřil k programovému prohlášení Sobotkovy vlády, upozornil především na jeho rozpory s koaliční smlouvou. „V těchto dokumentech jsem našel patnáct základních rozdílů. Nemám tím na mysli rozdíly formulační, nemám teď na mysli rozdíly vyplývající ze zestručnění a v některých případech naopak z rozšíření těchto dvou dokumentů. Mám tím na mysli rozdíly obsahové,“ vysvětlil.

Uvedl jeden příklad: „V koaliční smlouvě se dokonce na dvou místech hovoří o tom, že má být snížena daň z přidané hodnoty na léky, knihy a případně další komodity. V programovém prohlášení jsem se dočetl pouze o snížení daně z přidané hodnoty na léky“. Další poznámku věnoval tomu, že programové prohlášení neobsahuje časové termíny. Podle něj má být totiž každý programový dokument kontrolovatelný, a má-li být kontrolovatelný, musí obsahovat i časové termíny.

Poté se Zeman zmínil o zahraniční a obranné politice a také o vytvoření podmínek pro vstup České republiky do eurozóny. V této souvislosti se pozastavil nad nedávnou intervencí České národní banky: „Nic nám nebrání v tom, abychom již nyní zahájili přípravné práce pro vstup do eurozóny, a abychom se přiblížili onomu dvouletému přechodnému období, v němž kurs koruny vůči euru má být fixován ve velmi úzkém tolerančním pásmu. Chtěl bych vyslovit svoji hlubokou nespokojenost nad intervencí České národní banky, která tento kurs uměle posunula mimo reálnou tržní hodnotu, a tím ať už vědomě nebo nevědomě zpomalila náš vstup do eurozóny“.

V samotném závěru se prezident věnoval rozporu mezi reálnými příjmy státu a jeho plánovanými výdají, které souvisí s programem Sobotkovy vlády. I Zeman je dle svých slov podobně jako ministr financí Andrej Babiš z hnutí ANO přesvědčený o tom, že lze zlepšit výběr daní. „Ale ptám se: už jste to kvantifikovali? Už jste zjistili, jestli vám to bude stačit? A pokud ne, tak tady nastupují čtyři scénáře a já jako bývalý prognostik miluji scénáře, no a myslím si, že někteří umělci budou docela rádi - opět se obracím nesprávným směrem - když na závěr svého vystoupení tyto čtyři scénáře uvedu,“ uvedl Zeman.

Prvním scénářem je podle něj to, že se Babišovi skutečně podaří najít v rozpočtu rezervy. „V tom případě bude všechno v pořádku a my pana Babiše navrhneme na Nobelovu cenu za ekonomii,“ uvedl Zeman. V druhém případě nastane situace, že bude nutné přistoupit, samozřejmě až po zacpání rozpočtových děr, k onomu skandinávskému modelu, k solidaritě bohatších s chudšími, k progresivnímu zdanění příjmu fyzických osob, úpravám korporátní daně, úpravám DPH a koneckonců i k zavedení sektorové daně.

Pak, tvrdí Zeman, následují dva pesimistické scénáře. Scénář první: vláda oznámí, že nebyly její sliby zasazeny do reálného ekonomického kontextu a tím pádem začne postupně ztrácet důvěru občanů. Scénář druhý: vláda své sliby splní za cenu dalšího zadlužování. V samotném závěru prezident před poslanci ministrům Sobotkovy vlády popřál, aby se nenechali otrávit a hodnotili své činy podle výsledků práce. „A podle ničeho jiného než podle těchto výsledků,“ zdůraznil prezident s tím, že průzkumy popularity mohou zavádět.