Kdo nepomáhá, musí poslouchat

Matěj Stropnický

Navzdory prohlášením Angely Merkelové Řecko nezkrachuje. Postupů pomoci existuje několik a ta finanční je nakonec vždy na jednotlivých státech. Všichni v Evropě ale vědí, že jejich osud je s Řeckem spojený.

Situace okolo pomoci Řecku je nepřehledná. Středeční summit zemí Evropské unie nejprve mohutně zdůrazňoval, že Evropa Řecko zkrachovat nenechá a pomůže mu i finančně. A že bude postupovat jednotně. V pátek ráno ale kancléřka Angela Merkelová renegátsky prohlásila, že Německo Řeky z dluhů tahat nemíní a jediné, co má unie udělat, je přísně dohlédnout na řecký úsporný plán předložený premiérem Papandreouem.  

K situaci přispělo několik významných faktorů. Předně ten, že nový institucionální rámec EU odvozený z Lisabonské smlouvy se teprve usazuje a není zcela jednoznačné, zda jménem Evropy hovoří hlavně předseda Evropské komise, evropský prezident nebo předseda vlády členské země, která unii právě vede. Jedním z diplomatických cílů summitu bylo právě ukázat, že jakkoliv to zcela jasné není, Evropané se dohodnout umí.

V případě pomoci Řecku, které je narozdíl od České republiky součástí eurozóny, je však problémem fakt, že jakkoli Evropa jako celek pomoci i finančně chce, konkrétní peníze může poskytnout jedině konkrétní země na základě bilaterální dohody. Vzájemnou kolektivní pomoc států eurozóny legislativní rámec neumožňuje. A zde se velké státy unie neshodly. Zatímco Francie a Španělsko pomoc prosazovaly, Německo, největší plátce v EU, nesouhlasí.

×