Situace okolo pomoci Řecku je nepřehledná. Středeční summit zemí Evropské unie nejprve mohutně zdůrazňoval, že Evropa Řecko zkrachovat nenechá a pomůže mu i finančně. A že bude postupovat jednotně. V pátek ráno ale kancléřka Angela Merkelová renegátsky prohlásila, že Německo Řeky z dluhů tahat nemíní a jediné, co má unie udělat, je přísně dohlédnout na řecký úsporný plán předložený premiérem Papandreouem.  

K situaci přispělo několik významných faktorů. Předně ten, že nový institucionální rámec EU odvozený z Lisabonské smlouvy se teprve usazuje a není zcela jednoznačné, zda jménem Evropy hovoří hlavně předseda Evropské komise, evropský prezident nebo předseda vlády členské země, která unii právě vede. Jedním z diplomatických cílů summitu bylo právě ukázat, že jakkoliv to zcela jasné není, Evropané se dohodnout umí.

V případě pomoci Řecku, které je narozdíl od České republiky součástí eurozóny, je však problémem fakt, že jakkoli Evropa jako celek pomoci i finančně chce, konkrétní peníze může poskytnout jedině konkrétní země na základě bilaterální dohody. Vzájemnou kolektivní pomoc států eurozóny legislativní rámec neumožňuje. A zde se velké státy unie neshodly. Zatímco Francie a Španělsko pomoc prosazovaly, Německo, největší plátce v EU, nesouhlasí.

Podle toho, co sdělil Deníku Referendum o stále probíhajících jednáních v Bruselu zdroj z českých diplomatických kruhů, Evropa Řecko v žádném případě zkrachovat nenechá. Částečně ze solidarity, ale především proto, že si je vědoma působnosti sebenaplňujících se proroctví v době hospodářské krize: Jakýmkoli prohlášením, které by Řecko odepisovalo, by jej EU poškodila nevratně. A pád jedné země eurozóny by mohl přivodit oslabení celé měny.

Český podíl na pomoci se podle téhož zdroje neočekává. Že naštěstí přispět nemusíme, dodávám sám, to bude jistě součástí prsatých prohlášení české reprezentace. Že to ovšem už ani v Evropě nikdo nečeká, vypovídá o naší pozici spíš. Až zase budou někteří naši politici kritizovat Evropu za to, že nás snad utiskuje, měli bychom jim připomenout, že za vliv se prostě platí. A vliv menších států EU je tím větší, čím ochotnější jsou nést i finanční náklady společného fungování.