„To je syn toho zabitýho! To musí být taky pěknej lump!“. Věta z Osudů dobrého vojáka Švejka vystihuje — jako mnohé jiné — naprosto vyčerpávajícím způsobem i skoro po sto letech principy uvažování českého (a nejen českého) občana.

Ano, Roman Houska je obětí násilného a po všech směrech zavrženíhodného trestného činu a proto je na místě vyjádřit rodině a blízkým soustrast a doufat, že pachatel bude odhalen a potrestán. Faktem ovšem je, že lumpů a lumpíků bylo okolo Romana Housky plno.

Nejen s ohledem na pozůstalé ponechme hodnocení života Romana Housky „vyšším instancím“. Třeba ony na něm naleznou něco, co jsme my, smrtelníci přehlédli a přičtou mu to k dobru.

Důležité je však pokládat otázky, jak je možné, že člověk jako Roman Houska více jak deset let určoval politiku ústecké ČSSD a měl velký vliv i na celostátní politiku strany a hledat na tyto otázky odpovědi. Bez toho totiž existuje extrémní riziko, že Romana Housku nahradí na pomyslném trůnu nový oranžový baron, který jen převezme funkční, léta budovaný systém a kontakty.

Začněme třeba podivením se nad náhlou ztrátou paměti mnohých jeho přátel z ČSSD, kteří dnes v médiích tvrdí, že ho skoro neznali nebo že jeho vliv nesahal dál, než za ceduli „Chomutov“, maximálně „Ústí nad Labem“. Příteli Foldyno, Krákoro, Zaorálku a pozastavená přítelkyně Benešová, nelžete prosím.