Vzpomínka na Amarilda
František KalendaI v Brazílii dosud přežívá několik pozůstatků minulého režimu, zde pravicové diktatury. Jedním z nich je brutalita Vojenská policie. Stále více lidí se ovšem odmítá s tímto dědictvím smiřovat.
Den Památky všech věrných zesnulých si obyvatelé favely Rocinha v Riu de Janeiru připomněli minulý týden netradičně. V maskách a s figurínou mrtvého těla se průvodem vydali směrem k policejní stanici. Nesli přitom portréty a fotografie muže, jehož zmizení před několika měsíci otřáslo celou Brazílií.
Amarildo de Souza zmizel 14. července po policejním zátahu; Rocinha, která je největší favelou, tedy chudinskou čtvrtí v Riu a pravděpodobně i v celé zemi, se stala místem protidrogového zásahu Policejní pacifikační jednotky (UPP). Amarilda, zedníka a otce šesti dětí, ten večer viděli naposledy při odvodu na policejní výslech do improvizované stanice, kde se ho měli ptát na ukryté zbraně a drogy.
Už se nevrátil.
Amarildova rodina a jeho přátelé od počátku tvrdili, že muž byl umučen k smrti vyslýchajícími policisty. Velitel místní UPP Edson Santos se pokoušel vytvořit falešnou verzi a udělat z Amarilda a jeho rodiny osoby napojené na drogový byznys. Nic takového se ale neprokázalo. Santos sám byl zatčen jako hlavní obviněný a spolu s ním čtyřiadvacet dalších policistů; čtyři jsou obviněni z přímého podílu na mučení a zbytek jako komplici, kteří o činu věděli.
Nyní, díky probíhajícímu soudu, již víme, že Amarildovo mučení trvalo zhruba tři čtvrtě hodiny, během kterých byl postupně dušen igelitovým pytlem na hlavě, týrán elektrošoky a topen ve vědru vody z klimatizace, kde byla později nalezena jeho krev. Epileptik Amarildo následkům mučení podlehl; celá zasahující jednotka pak tělo zakryla a odvezla na neznámé místo. Jeho lokaci zatím nikdo neprozradil. Rodina umučeného muže tedy mohla v den Památky všech věrných zesnulých u policejní stanice pohřbít pouze prázdnou rakev.
Kontext případu
Amarildovo zmizení nejen výrazně přispělo k intenzitě brazilských protestů a vyvolalo zájem světových organizací jako Amnesty International, ale též znovu rozpoutalo diskuzi o programu pacifikace favel, jehož byla operace součástí. Program představený brazilskou vládou v roce 2008 měl vyčistit nejnebezpečnější favely ve velkých brazilských městech před papežskou návštěvou, mistrovstvím světa ve fotbale a olympiádou, zlomit moc drogových gangů v těchto oblastech a přispět k vylepšení reputace země pověstné kriminalitou. Právě kvůli tomu vznikly Policejní pacifikační jednotky sestavené z vybraných příslušníků Vojenské policie. Pacifikaci obvykle zahajuje rozsáhlá operace proti šéfům drogových gangů následovaná trvalou přítomností UPP ve favele, dokud nedojde k obnovení civilní správy a normálního života.
Zpočátku se zdálo, že program je mimořádně úspěšný. Během pacifikace první favely nedošlo k jedinému výstřelu. V Riu de Janeiru, městu proslulém zločinem, klesl od začátku policejní pacifikace počet vražd na polovinu a nyní je nižší než v mnoha velkých amerických městech.
Již před Amarildovým zmizením se ale začaly objevovat první náznaky, že situace není ideální. Nejčastější jsou stížnosti na vysokou míru policejní brutality. Amnesty International odhaduje, že jenom ve státě Rio de Janeiro bylo mezi letošním lednem a červencem s účastí policie spácháno na 233 vražd. Ve stejnou dobu zmizelo více než tři tisíce lidí.
Nejen policejní pacifikace, ale i události doprovázející letošní velké protesty odhalily, že brazilská vojenská policie často používá naprosto nepřípustné metody a ve svých řadách zaměstnává množství násilníků; například čtyři z obviněných v případu Amarildo už byli v minulosti stíháni policejními orgány ze zneužití pravomoci a násilnické jednání. Při několika zásazích vojenské policie proti demonstrantům došlo k těžkým zraněním. V nedávné době navíc veřejnost mimořádně pobouřila smrt sedmnáctiletého chlapce, o jehož osud projevila zájem i prezidentka Dilma Rousseffová.
Věci se mění
Brazilská vojenská policie má za sebou dlouhou minulost sahající mimo jiné do dob diktatury, kdy prakticky zcela vytlačila civilní policii (tato situace přetrvává dodnes) a byla využívána proti odpůrcům režimu. V poslední době se mnohokrát nad to jakoby utrhnula ze řetězu; nejen násilným jednáním, ale třeba i protizákonným špehováním demonstrantů a vysíláním policejních provokatérů, kteří byli určeni ke spuštění rabování a ospravedlnění brutálního zásahu.
Nicméně ne všechno, co se týká případu Amarildo a policejního násilí z poslední doby je negativní. Pozoruhodná je především angažovanost společnosti. Jak říká pro Agência Brasil ředitel neziskové společnosti Rio de Paz, Antonio Carlos Costa, před dvaceti lety by smrt neznámého, chudého zedníka, navíc pocházejícího z favely, nevzbudila větší zájem. Natož nepokoje a protesty. Nyní Brazilci v ulicích přiměli k činům guvernéra Ria, prezidentku země i samotné policejní orgány. „To proto, že vzniká nová Brazílie,“ říká Costa. „Brazílie, kde už neospravedlníte zločin tím, že se pokusíte pošpinit jeho oběť.“
Také přístup nezávislé justice a nekompromisních státních zástupců dává naději, že Brazílie se v blízké době stane spravedlivějším a bezpečnějším státem. Věznice se plní obviněnými policisty bez ohledu na hodnost a je pravděpodobné, že dostanou exemplární tresty. Snad alespoň v tom měla Amarildova oběť smysl. Aby další rodiny nemusely příští den Památky všech věrných zesnulých pohřbívat prázdné schránky s fotografiemi svých příbuzných. Ve favele Rocinha ani nikde jinde.