Každý pracovní den až do předčasných sněmovních voleb, které proběhnou příští pátek a sobotu, zveřejní redakce Deníku Referendum tři odpovědi kandidátů do dolní komory na otázku, který zákon by v případě svého zvolení chtěli ve sněmovně prosadit.

Cyklus zahajují lídr jihomoravské kandidátky ANO Martin Stropnický, stínová ministryně zdravotnictví Soňa Marková z KSČM, která vede kandidátku v Královéhradeckém kraji a Jan Chvojka, který se o hlasy voličů uchází v Pardubickém kraji na kandidátce ČSSD.

Jan Chvojka, ČSSD, šestý na kandidátce v Pardubickém kraji

↗

Jako první bych navrhl změnu zákoníku práce. Dle stávajícího zákoníku práce mohou spory z pracovněprávních vztahů rozhodovat i rozhodci, pokud se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou v pracovní smlouvě či dohodě. Takové ujednání je mnohdy sjednáváno pod nátlakem zaměstnavatele a často je už součástí pracovní smlouvy. 

Zaměstnanec, který se o zaměstnání uchází, není zpravidla v takovém postavení, aby mohl o obsahu smlouvy jednat. Přitom se zaměstnanec uzavřením takové rozhodčí doložky může zbavit veškeré ochrany, kterou mu poskytuje jak zákoník práce, tak i procesní normy, kterými se řídí soud. 

Zaměstnavatel na základě rozhodčí doložky může vymáhat i vykonstruovaný nárok. Naopak zaměstnanec nemusí uspět se svým oprávněným nárokem dle zákoníku práce. Rozhodčí doložka může stanovit, že rozhodci ad hoc postupují podle svých pravidel či podle zásad spravedlnosti (ekvity), nikoli podle občanského soudního řádu, a pokud tak rozhodčí doložka stanoví, nemusí být rozhodčí nález odůvodněn. 

Rozhodce tak například nemusí vzít v úvahu při rozhodování o povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli způsobenou škodu zákonný limit pro náhradu škody způsobenou nedbalostí. Rozhodce může dokonce ve svém nálezu vyřknout, že zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, a tím zaměstnanci uložit povinnost nahradit škodu v plné výši. 

Obdobně může rozhodce rozhodovat o náhradě ušlého zisku bez jakéhokoli omezení. Rozhodce nemusí respektovat zákonné normy o odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz či nemoc z povolání. Dokazování — výslechy svědků, znalci, atd. — tomu všemu se rozhodce ad hoc taktéž může snadno vyhnout. 

To vše za situace, kdy proti rozhodčímu nálezu nejsou přípustné v zásadě žádné opravné prostředky. Rozhodčí nález, na jehož základě lze vést exekuci, nelze totiž soudem (až na některé zákonem stanovené výjimky) přezkoumat. 

Připuštěním rozhodčího řízení do pracovněprávních vztahů tak není respektováno právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, podle níž má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích. 

Navrhl bych, aby zákoník práce jasně stanovil, že spory z pracovněprávních vztahů jsou řešeny pouze soudně, a to proto, aby nedocházelo ke zneužívání rozhodčích doložek v pracovněprávním vztahu. 

Rozhodčí řízení totiž vzniklo pro potřeby obchodníků. V oblasti pracovněprávních vztahů své opodstatnění rozhodčí řízení nemá a jednoznačná legislativní úprava by pracovněprávní vztahy měla od sféry, kde se spory řeší rozhodčím řízením, oddělit.  

Taková právní úprava by posílila postavení zaměstnance jako slabší strany nejen při uzavírání pracovní smlouvy. Podobná úprava byla stanovena původním zákoníkem práce (v § 207), která byla účinná do konce roku 2006 a v dnešním zákoníku práce objektivně chybí.

Soňa Marková, KSČM, lídryně v Královéhradeckém kraji

↗

V případě svého zvolení bych se ráda primárně věnovala důležité oblasti zdravotnictví. Konkrétně předložím zákon o úplném zrušení zdravotnických poplatků. Ten jsem opakovaně předkládala již v minulém volebním období, nebyl však vůbec projednán. Bývalá vládní koalice totiž zákony opozice buď úplně odmítala projednat nebo je zamítala v prvním čtení. 

Zdravotnické poplatky dnes tvoří pro mnohé pacienty bariéru v přístupu k potřebné zdravotní péči. Pět miliard korun, které ročně lékaři a nemocnice vyberou a zákon neukládá, jakým způsobem mají být využity, lze přivést do systému zdravotnictví jinými, avšak solidárními cestami tak, jak to předpokládá Listina základních práv a svobod. Například pomocí trvalého zrušení tzv. stropů na zdravotní pojištění pro nejvyšší příjmy. 

Podle našich výpočtů to veřejnému zdravotnímu pojištění přinese čtyři až pět miliard korun. V zákoně o státním rozpočtu musí být také navýšena částka určená pro již čtyři roky nevalorizované platby za státní pojištěnce více, než to navrhla současná vláda v demisi, minimálně na 7,2 miliard korun. 

Po dohodě s ostatními politickými stranami je také nutné předložit zákon o zrovnoprávnění podmínek pro všechny zdravotní pojišťovny. Dnes platí VZP nemocnicím za své pojištěnce za stejné výkony mnohem více, než ostatní zaměstnanecké a oborové pojišťovny. 

Následně bych ráda předložila i návrh na zavedení pouze jediného správce veřejného zdravotního pojištění, tedy jedné zdravotní pojišťovny. Věřím, že tyto zákony vrátí do zdravotnictví solidaritu a zabezpečí kvalitní zdravotní péči pro všechny, kteří to potřebují.

Martin Stropnický, ANO, lídr v Jihomoravském kraji

↗

Žijeme ve zvláštní době. Není ani ledová, ani bronzová, je paragrafovaná. Ano, jsme svědky zbožnění zákonů. Zákony se staly jakousi viagrou mravů. Jak něco nefunguje, šup tam s nějakým, on to vyřeší za nás. Nevyřeší! 

Jsem poslední, kdo by podceňoval význam práva, ale nepodléhejme věčnému a nedospělému poletování od extrému k extrému. Před dvaceti lety muselo právo „počkat“, teď by někteří měli nejraději nějaký ten zákon úplně na všechno. Je bláhové domnívat se, že zákony společnost učiní lepší. Zvlášť ve vlasti filutů.

Žádný „Zákon o věrnosti“ vás od parohů neuchrání. Žádná novela „Zákona o škodlivosti blba“ počet blbů nesníží. Zákon je až poslední instance. Rákoska na děti. Rozumní lidé ho nepotřebují. 

Základní vztahy ve společnosti určuje letitá tradice a nepřekročitelné široce sdílené „zákony v nás.“ Potřebujete snad zákon, který přikazuje, aby mladší pustil staršího v tramvaji sednout? Nebo zákon, který vás vede k respektování rodičů? Zákon, určující vaše povinnosti vůči vašim dětem? 

Ty nejdůležitější zákony nepotřebují znění v paragrafech. Nosíme je v sobě. A pokud ne, žádný zákon nám nepomůže. Ale abych odpověděl na zadanou otázku: napsal bych „Nepsaný zákon.“ Budou to tak tři věty. Jen nevím, jestli to projde…